senát 2020 / o mně / blog / obrazy / životopis / kontakt / weby

Kaleidoskop 2019/22

Argumentační fauly

Argumentační fauly

Máchale, spadlo ti to. Asi vítr nebo co.

Jedna z nejúžasnějších humorných scén, kterou znám v českém filmu, se výborně hodí jako ilustrace mých pocitů, které jsem získal díky bohaté zpětné vazbě po zveřejnění článku o domácích porodech.

Extrémní obecnost

První typ zpětné vazby by se dal shrnout asi takto: "Vůbec tomu nerozumíš, nemáš to nastudované, nečteš správné články, takže celý tvůj text je špatně postavený, děravý a nic neustojí ... nemá smysl to rozebírat v detailech, prostě všechno špatně (lepší by bylo napsat to znova a úplně jinak)." A ihned mě přepadla představa kaprála Petra Nárožného, jak chudáku Máchalovi boří jeho hranici dřeva se slovy: "Spadlo ti to. Asi vítr nebo co."

Argumentační fauly

Extrémní konkrétnost

Druhý typ časté kritiky byl naopak v duchu: "Když nevíš, jak funguje oxytocin, tak o porodech vůbec nepiš." A tu jsem si hned vzpomněl na Rogera Federera, který (alespoň bych se vsadil) nezná přesné chemické složení tenisového míčku ani jeho výrobní postup, a přesto se k tenisu nejen smí vyjadřovat, může jej i hrát, ba co víc, dokonce je šampion toho sportu. Zvláštní, či ne?

Jak argumentovat?

Celý problém je v tom, že i dobře míněná kritika může být naprosto neférová, pokud nedodržuje určité zásady a logiku. Dlouhodobě se setkávám s následujícími fauly a omyly v kritice, které lze obecně kategorizovat asi takto:

1) Elitářství

"Pane, já to už studuji dvacet let a vy mě chcete po týdnu poučovat? Vy tomu přece vůbec nerozumíte!"

Chyba

Mýlit se může každý a stejně tak mít i pravdu. Lhostejno zda jste profesor, student nebo babka na tržišti. Opravdu nezáleží na tom, jestli jste Dalajláma, Trump, Papež či Alcapone. Když venku prší, tak věta "venku neprší" bude omylem z úst profesora i gangstera. Není tedy férové argumentovat délkou Vašeho studia, získaným vzděláním, společenským postavením atd.

Relevantní argumenty by měly být vždy jen ke konkrétní věci, nikoli k zásluhám, obecným znalostem, studiu ... mluvčího.

2) Vše-znalost

"Když nevíš jak funguje oxytocin, tak o porodech prostě nemůžeš psát. Sorry."

Chyba

Pilot letadla nemusí znát přesné chemické složení benzínu, a přesto o letadlech ví hodně. Pokladní supermarketu nezná tajemství laserového detektoru čárových kódů, a přesto může svojí profesi vykonávat i komentovat. Dokonce mnoho řidičů vůbec neví, co se děje pod kapotou jejich aut, napěchovaných elektronikou, a směle řídí. Konečně ani kuchař, který vaří brambory, netuší, jaké chemické procesy (rozklady škrobů na jednodušší cukry) se v tu chvíli odehrávají v jeho hrnci. Nikdo prostě neví vše a je to přitom naprosto v pořádku.

Složitost světa pěkně vystihuje i jistá východní metafora: skutečnost je jako slon ve tmě. Představte si, že jeden člověk mu ohmatává nohu, druhý chobot, třetí ucho, čtvrtý ocas ... Nikdo z nich neví, jak slon ve skutečnosti vypadá, povídají si mezi sebou a diví se navzájem, jak to, že ho každý popisuje jinak.

Pokud tedy někdo autorovi článku vyčítá, že nerozumí oxytocinu, pak má naprostou pravdu; já mu skutečně příliš nerozumím. Ale problém je v tom, že tématem mého článku o porodech nebylo hodnocení přirozeného porodu se všemi biologickými procesy (v článku se slovo oxytocin nevyskytuje) ale risk management, resp. srovnání obecných rizik porodu s dalšími lidskými aktivitami, při nichž lidé někdy chybují v odhadování rizika.

Prosím, nevyčítejte tedy autorům při kritice to, o čem nepíší, ale zaměřte se na to, o čem skutečně píší.

3) Nevěrohodnost mluvčího

"Tady jsem si dohledal pane kolego, že jste se před pár lety mýlil, takže jak Vám máme věřit dnes? Máte to určitě zase špatně."

Chyba

Jedná se samozřejmě o argumentační faul, protože mýlit se může skutečně každý. A to, že někdo před deseti lety udělal špatnou predikci, nebo zanedbal postup při vyvozování závěrů, je sice politováníhodné a vrhá to stín na důvěryhodnost autora, ale samo o sobě to není argumentem pro to, že se mýlí nutně i v současnosti.

4) Jiné pocity

"Tomu já nevěřím" nebo "Já to tak nevnímám".

Chyba (většinou)

Argumenty opřené o pocity a víru lze použít jen velmi omezeně, přesně řečeno tam, kde jsou povoleny. Tedy v kritice, která řeší hodnoty a ne fakta. Zda někdo věří nebo nevěří v boha, skutečně není záležitostí faktů, ale jeho přesvědčení a pocitů. Zrovna tak, zda mu chutná hořká čokoláda. To vše se totiž odehrává pouze "v hlavě". Zcela jiné je to však se světem kolem nás. Pokud někdo řekne, že svět vnímá jinak, než popisuje fyzika, chemie a další exaktní vědy, nebude lehké jej přesvědčit o opaku. Přinejmenším do té doby, než sám zjistí, že se třeba mýlí (spadne ze skály, uhodí do něj blesk, otráví se atd.)

Prosím, pokud něco kritizujete z pozice víry nebo pocitu, zamyslete se, jestli se nepohybujete v oblasti, kde rozhodují hmatatelná fakta.

5) Publikum

"To, co tvrdíte, se mi nějak nezdá. Necháme hlasovat lidi v sále (naše čtenáře ...) ať řeknou oni, co si o tom myslí."

Chyba

Skutečně, sám jsem zažil i při studiu na vysoké škole situaci, kdy profesor řekl: "Kdo si myslí, že Lukáš má pravdu, ať zvedne ruku." Místo argumentů tak došlo na referendum. Problém referenda, jak jsem už napsal v článku o přímé demokracii, je ten, že není cestou k hledání pravdy, ale nástrojem na zjištění nějaké preferované či průchozí varianty řešení.

6) Právo veta

"To, co píšete, se mě bytostně dotýká. Nechci, abyste o tom psal nebo přednášel."

Chyba

Poměrně často se objevují názory, že lidé mají právo zakázat ostatním, aby nějakým způsobem uvažovali a tyto své "jiné" myšlenky či názory pak následně zveřejňovali či přednášeli. A to dokonce i na akademické půdě. Je to argumentační faul, protože vyjma velmi úzké skupiny názorů, které zakazuje zákon (§ 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod ...), je možné myslet si a psát cokoli. Argumentace musí být vedena k věci, nikoli k osobě, které se nějaké téma dotýká.

7) Jiný žánr

"Bible je nesmysl, protože to, co je tam napsáno, se přece nestalo."

Chyba

Pokud něco kritizujeme, měli bychom vědět, jaký cíl a záměr měl autor nějaké myšlenky či názoru. Kritizovat historický román za to, že není ve faktech přesný, je argumentační faul. Historický román totiž není učebnice dějepisu, která si faktické omyly dovolit skutečně nemůže. Obdobně tedy i kritika Bible založená na nepochopení jejího žánru (je to kniha metafor a poučných příběhů, nikoli soubor historických dat) není správná. Je to podobné, jako kritizovat silniční kolo za to, že špatně jezdí v lese, nebo že v černém oblečení je v létě větší vedro.

Závěr

Zkusme prosím všichni vést debaty bez faulů a s korektními argumenty. Bohužel mám pocit, že pod vlivem mnoha celebrit, za všechny třeba jmenuji Donalda Trumpa, se neférová argumentace může stát brzy standardem. Mnozí řečníci, autoři nebo jejich kritici dnes neváhají použít jakoukoli argumentaci, případně dokonce i lež, pokud mají pocit, že jednají v zájmu vyššího dobra nebo správné věci. A to je samozřejmě velký problém.

Arthur Schopenhauer: „Klid znamená ještě více než pravda.“ z knihy Umění debaty.

Zajímavé odkazy

Facebook Twitter Instagram