senát 2020 / o mně / blog / obrazy / životopis / kontakt / weby

Kaleidoskop 2020/13

Tomáš Komárek a Běh Kociánkou

Tomáš Komárek a Běh Kociánkou - „Kam kráčíš, Kociánko“

„Kam kráčíš, Kociánko“

V první části rozhovoru jsem se věnoval představení Tomáše Komárka, běžce a ředitele brněnského Centra Kociánka. Druhá část má za cíl načrtnout základní obrysy k současným proměnám Kociánky, která má za sebou již úctyhodných 100 let existence.

Tomáši, když jsem otevřel knihu o sto letech Kociánky, všiml jsem si hesla: „Žádnou almužnu a soucit, ale práci.“ Je vidět, že Kociánka byla historicky zaměřena na řemesla, chov dobytka pro zisk, brašnářství, zámečnictví … ale co nyní? Jak je to se vzděláváním na Kociánce a co je vlastně jejím cílem dnes?

Na Kociánce se nachází základní i střední škola, kde najdeš i dnes učební obory jako zahradník nebo košíkář. Školy, podobně jako třeba zubní ordinace, ale není přímo součástí našeho Centra, byť sídlí v našem areálu. Oproti dřívějšku je ale na Kociánce více dětí s kombinovaným postižením (mentálním i tělesným), jimž je potřeba vycházet vstříc. Zatímco mnoho let nazpět to byli hlavně děti a lidé s postiženým tělesným (dříve by asi člověk použil dnes již nevhodný termín „mrzáčci“). Kociánku tvoří několik samostatných oddělení a například do školy sem chodí i spousta děti, které zde jinak trvale nebydlí.   

Je tedy Kociánka jeden spojený svět, nebo několik „ostrůvků“ uvnitř jednoho Centra? Máte spoustu uživatelů s individuálními potřebami. Jak to celé drží pohromadě?

To je rozhodně zajímavá otázka. Snažíme se budovat společné „my“, ale skutečně pod střechou Kociánky je šest druhů sociálních služeb. Necelých 250 zaměstnanců, kteří se jen těžko mohou znát všichni navzájem. Usilujeme o propojenost v maximální míře. Je to důležité kvůli vzájemné zpětné vazbě a také, aby se nám třeba zbytečně nezdvojovaly služby. 

Rozrůstáte se, nebo se zmenšujete?

Já jsem zastánce nízkokapacitních zařízení. Máme například malé odloučené pracoviště Březejc (v kraji Vysočina cca 10 km od Velkého Meziříčí), které má kapacitu jen pro 20 uživatelů. Kociánka má ale svoji velikost dánu v podstatě historicky. Patří k ní pozemky a budovy, které se snažíme smysluplně využít a pokud nemohou sloužit nám, tak je třeba i pronajmout.

Kociánka má na kontě spoustu úspěšných akcí. Jaké akce plánujete na příště? Jak moc je obměňujete? Namátkou: parník, planetárium, koncert, Dobrý den Kociánko, veteráni, ples, rafty …

Nápadů na další akce máme dostatek. Musíme však vždy pečlivě volit takové, aby naše vydaná energie stála za tu námahu, tedy aby víc pozitivní energie přinesla, než kolik do ní sami vložíme. Měli jsme například i zajímavý integrační projekt pro základní školy, ale stál nás příliš mnoho sil. Děláme, co můžeme, ale základem jsou naše služby – akce, to jsou až takové třešinky na dortu.

Co zaměstnance při práci na Kociánce naplňuje? Proč chtějí lidé na Kociánce pracovat?

Kociánka má už své jméno, což mě těší. Motivace bude určitě individuální, ale myslím, že zaměstnanci mají rádi, když vidí výsledky své práce. Trvá to někdy neskutečně dlouho, ale když jako zaměstnanec třeba vidíš uživatele, který zpočátku nezvládal ani běžné stolování a po pár letech se nejen nají, ale téměř celý den se o sebe postará víceméně sám, to je asi to nejlepší, co nás může potkat – když vidíme, že lidé díky naší práci zvládají lepší a samostatný život.

Tomáši, děkuji za rozhovor a držím palce v další práci. Ať se Kociánce daří!

Tomáš Komárek a Běh Kociánkou
Tomáš Komárek a Běh Kociánkou
Tomáš Komárek a Běh Kociánkou
Tomáš Komárek a Běh Kociánkou
Tomáš Komárek a Běh Kociánkou

Dovětek

Z rozhovoru s Tomášem Komárkem jsem si odnesl příjemný pocit, že Kociánka kráčí správným směrem (proto jsem tak nazval i tuto druhou část rozhovoru). Tomáš totiž v jedné chvíli pronesl okrajovou, ale velmi důležitou větu: "já sám nevím, co je pro naše uživatele nejlepší ... často se o tom s personálem bavíme a dohadujeme ..." Je to dobře? Podle mého názoru ano. Pomoc totiž vyžaduje i tvárnost a schopnost přizpůsobit se potřebám a požadavkům uživatelů. Naopak nejhorší je názorová zkostnatělost a zatvrzelost. Za důležitou a pozitivní tedy považuji Tomášovu ochotu naslouchat, hledat nové cesty a měnit věci k lepšímu; o to více, že žijeme v překotné době, která se každý rok sama dynamicky vyvíjí (internet, robotizace, umělá inteligence a s tím vším i proměnlivý trh práce).

Facebook Twitter Instagram