o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt
Kaleidoskop 2018/16
Nestabilita bank
Proč banky tvoří systém nestabilní, například v porovnání s leteckým provozem, který představuje systém mnohem stabilnější?
Pokusím se ukázat, jaké principy pomáhají různé systémy (banky, letectví, tělo, ...) činit stabilnějšími nebo naopak "křehčími". Záměrem je především ukázat, jaké principy by mohly učinit bankovnictví, coby páteř finančního systému, stabilnějším a spolehlivějším.
Začnu otázkou: "Proč katastrofa v podobě leteckého neštěstí nemá za následek kolaps celého leteckého provozu, ale naopak jedna větší banka v nesnázích dokáže položit celý systém takříkajíc na lopatky?"
Odpověď se skrývá v několika principech, které jsou pro banky a letadla rozdílné:
1. Provázanost
Letadla nejsou, na rozdíl od bank, úzce provázána. Jsou spíše jen propojena na nezbytné minimum. Koordinují při letu své dráhy, komunikují, ale jejich komunikace není životně důležitá (když vypadne spojení, existují i další záložní řešení tohoto problému). Obdobně i banky si mezi sebou posílají peníze a nelze si tedy představit, že by nespolupracovaly. Ovšem realita je navíc taková, že banky, aby zvýšily zisk, jdou v propojenosti výrazně dále, než je nezbytně třeba. Jinak řečeno, letectví se snaží propojenost minimalizovat na nezbytně nutnou, zatímco bankovnictví se snaží provázanost znásobit, protože tak umožňuje vzniknout většímu zisku, přesněji řečeno jen iluzi většího zisku.
Dobrý příklad je Deutsche Bank, nesoucí na svých bedrech zátěž v podobě derivátů, jež v souhrnu převyšují čisté národní jmění Německa více jak 4x. Pro vysvětlení: Deutsche Bank může nést takovou zátěž jen proto, že jí jiné finanční instituce poskytují "pojištění" opět v podobě derivátů. Lze na to však spoléhat? Bezesporu, ale jen do té doby, než se na obzoru objeví "motýlek", který křehkou rovnováhu zničí. Stačí, aby jedna větší banka A selhala a přestala plnit funkci "pojištění" (její deriváty jsou bezcenné) pro jinou banku B, která na jejich základě přestane být také důvěryhodná a jejíž deriváty jsou rovněž bezcenné pro banku C atd. ... nastane dominový efekt extrémně provázaného systému.
S trochou nadsázky lze říci, že soudruzi v Sovětském svazu na to přišli již dávno.
Jen počkej, zajíci! Díl. 4: "Na stadionu"
2. Spoluúčast (symetrie odměny i rizika)
Spoluúčast nebo absence spoluúčasti je velkým faktorem, který ovlivňuje stabilitu systému. V leteckém provozu každý pilot nasazuje vlastní život. Když udělá chybu, obvykle za ni zaplatí životem nejen pasažéři, ale i on. Proti tomu v bankovnictví se jedná o nevyvážený systém, kdy bankéři inkasují tučné bonusy, když se daří, ale v případě potíží jednoduše odkráčejí za jinou prací. Odměna a riziko jsou u nich značně nesymetrické, a proto nejsou motivováni k uvážlivému a opatrnému jednání jako piloti (vřele doporučuji zhlédnout dokument BBC: The Bank That Almost Broke Britain; bývalý šéf RBS z let 2001–2008 Fred Goodwin, byl sice zbaven rytířského titulu, avšak dodnes žije v ústraní s astronomickým důchodem 342 500 liber ročně, tedy cca 840 000 Kč měsíčně ... měl holt "dobrou" smlouvu).
Pro lepší představu rozvedu příklad dále. Pilot letadla nebo řidič autobusu má zájem na tom, aby jeho pasažéři byli střízliví a chovali se slušně, protože opilci a výtržníci mohou přispět k havárii. Stejně tak od nejvyššího ředitele až po posledního úředníka na přepážce v bance, by měli všichni dbát na to, aby ten, komu poskytnou půjčku, byl "dobrým pasažérem". Jenže, jak je k tomu přimět?
Jednoduše. Bonus k základnímu platu, nesmí být vyplacen hned, ale postupně v průběhu celé doby trvání půjčky.
3. Rychlost a kvalita zpětné vazby
Když náhodou letadlo havaruje, je zahájeno vyšetřování, které má odhalit příčiny, a letečtí inženýři navrhnou opatření, aby se totéž neopakovalo u dalšího letu. Je zde tedy velmi rychlá a zřetelná zpětná vazba mezi problémem a jeho následkem (nevysunul se podvozek, praskla nádrž, vynechal motor ... jen výjimečně trvá dlouho odhalit skrytou příčinu neštěstí jako třeba v případě havárie raketoplánu Columbia).
Při problémech v ekonomice se však často po velmi dlouhou dobu kumulují drobné "chyby", u nichž není patrné, že by mohly mít fatální následky, když se sečtou dohromady. Každá jednotlivá "špatná" půjčka nemůže přece zapříčinit kolaps bankovního systému. Jenže ...
Močení na sloupy
Je to stejné jako elektrické sloupy, na něž rádi močí pejsci. Prodleva mezi příčinou a následkem je velmi dlouhá (k nesplácení půjčky dojde třeba až po 5-ti letech ... sloup zrezaví také až po letech namáhání močením) a při počtu mnoha a mnoha tisíc jednotlivých příčin ani není jasné, kdo je vinen (Všichni majitelé psů, nebo jen ten, který počůral sloup jako poslední? Inženýr, který sloup navrhl a nepočítal se psy? ... Mají nést vinu ti, kdo se "špatně" zadlužili, nebo banky, které jim peníze poskytly? Jsou zodpovědní regulátoři, resp. centrální banka, která zde má roli inženýra?)
Cholesterol a další
Příkladů ze života, kde dlouhá prodleva mezi příčinou a následkem způsobuje velké potíže, je více. Například "špatný" cholesterol – nebolí, nedává o sobě vědět, často až do infarktu, kdy je však mnohdy pozdě s ním cokoli dělat.
Hbitý elektrický ohradník
Rychlost a síla zpětné vazby je dobře patrná jako rána z elektrického ohradníku, která je jasným signálem pro dobytek i turisty, že "tudy cesta nevede". Zatímco dopis, který přijde s 30-denním zpožděním s oznámením o spáchání dopravního přestupku mezitím umožní pachateli nahromadění mnoha dalších přestupků. Než se ukázalo, že peníze "šly špatným směrem" před vypuknutím hypotéční krize v Americe roku 2007, uplynulo mnoho let. Problém se projevil až při kumulaci za dlouhý čas ... podobně jako při kouření – každá jednotlivá cigareta na rakovinu plic určitě nestačí, ale všechny dohromady už jednoho dne ano.
Řešení
Příčiny nestability ve finančním sektoru tedy jsou: přílišná provázanost, malá spoluúčast na rizicích a pomalá zpětná vazba. Co s tím?
A) Větší spoluúčast + rychlá zpětná vazba
Jak co nejdříve zjistit, jestli poskytnuté půjčky byly dobré či špatné? A jak motivovat bankéře, aby se těch špatných vyvarovali? Bonus nad rámec základního platu za sjednání půjčky nesmí být vyplácen v momentě uzavření smlouvy o poskytnutí půjčky, ale teprve postupně a průběžně po celou dobu splácení. Ten, kdo bude poskytovat špatné půjčky, se v dlouhodobém horizontu bonusu nedočká.
Bankéři budou motivováni mnohem více zvažovat, jaký druh půjček je v perspektivní a správný (na spotřebu nebo na podnikání atd.) Pokud lidé nebo podniky přestanou splácet, tak je to na bonusech bankéřů ihned znát (rychlá a silná zpětná vazba), odměna je tedy za kvalitu poskytnutých úvěrů a ne za jejich množství a objem.
Stejně jako stavitel nemůže odkráčet od svého díla, které podlehne zkáze díky špatné konstrukci, tak ani bankéři nesmějí beztrestně odkráčet od půjček, pokud se ukáže, že byly špatné.
(Tomuto fenoménu věnoval poslední knihu Nassim Taleb: Skin in the Game.)
B) Zkrácení vzdáleností (zákazník – banka – akcionář)
Každý řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Pokud je systém příliš provázaný a skládá se především z velkých hráčů, kteří navíc splňují kritérium "too big to fail", je potřeba systém rozložit na menší články, které budou podléhat lokální kontrole a každý z nich nebude systémově nepostradatelný, aby dokázal ohrozit celý řetěz.
Goldman Sachs
Příklad pro lepší představu: Když budu vlastníkem 20-ti akcií americké banky Goldman Sachs (současná nákupní cena cca 100.000 Kč), bude můj podíl představovat 20 z 344 470 000 akcií, tedy 0,0000058% podílu na celé firmě. Moje rozhodovací pravomoc bude naprosto nulová, ale co víc, jen těžko zhodnotím jestli investice této banky do spekulativních podniků po celém světě mají smysl a je jejich riziko přiměřené.
1. Brněnská Banka
Kdybych byl proti tomu akcionářem malé lokální 1. Brněnské Banky (název jsem si vymyslel), která půjčuje na výstavbu bytů v okolí a místním malým podnikatelům pro financování (nákup materiálu, výplaty zaměstnanců), předpokládám, že bych mohl účel a rizikovost půjček zhodnotit mnohem lépe. Mých 20 akcií by tvořilo již mnohem méně zanedbatelný zlomek firmy a hlavně, byl bych motivován počínání banky sledovat, protože by akcie byly součástí mého penzijního plánu. Navíc bych viděl investice přímo před sebou: Jak efektivní a smysluplné půjčky jsou poskytovány? Půjčuje "moje" banka na spekulace na zahraničních akciových trzích nebo spíše půjčkami podporuje malé živnostníky a menší podniky v okolí? Poskytuje více půjček na ekologicky šetrné projekty nebo na chemickou a průmyslovou výrobu, kterou ve svém okolí nechci? Půjčuje banka na novou výstavbu bytů, což může snížit ceny bydlení a zvýšit jeho dostupnost? Neposkytuje 1. Brněnská Banka podezřelé rizikové půjčku "kamarádům" vedení a "milenkám" zaměstnanců?
To vše bych jako akcionář mohl mnohem snáze kontrolovat, tedy alespoň ve srovnání s Goldman Sachs a podobnými globálními "molochy". Počet zaměstnanců 1. Brněnské Banky bych očekával cca do 20-ti (pro srovnání Goldman Sachs: 39 800 zaměstnanců, ČSOB 8 254 zaměstnanců). Nedělám si iluze, že podobný zájem by motivoval 100% akcionářů, ale 5% aktivních akcionářů je výrazně více než 0% (ostatně, podobně funguje i kontrola místního zastupitelstva v obci).
Malý pekař se musí snažit péct dobrý chleba, protože jinak k němu lidé přestanou chodit a začnou nakupovat jinde. Stejně tak malé lokální banky by byly pod drobnohledem akcionářů a vyhýbaly by se častěji spekulacím. Myslím, že by jednoduše fungovaly lépe, protože by jejich akcionáři (místní občané spolu s obcí a třeba i lokálním penzijním fondem) přímo viděli a kontrolovali její chod.
Další doporučení
(NE)funkční konkurence
Systém půjček přirozeně, avšak trochu nečekaně, v rámci konkurenčního boje tíhne k tomu zmírňovat kritéria budoucích dlužníků a tedy dělat systém křehčím ("Tak oni Vám u konkurence chtějí půjčit za 2,5%? To nevadí, že vyděláváte tak málo a že nemáte ani čím ručit! Pojďte k nám, my Vám dáme úrok jen 1,9%").
Banky se předhánějí, která poskytne půjčku tak, aby se dostalo i na toho posledního, který ji ještě nemá. Standardy "bezpečnosti" se postupně snižují, ostražitost klesá a na konci ekonomického cyklu pak lze vidět třeba takzvané nechvalně proslulé NINJA půjčky (anglicky zkráceno z "No Income, No Job, No Assets", česky "žádný příjem, žádná práce, žádná majetek" ... podrobněji tento efekt popsán jako „Minského moment“).
Na rozdíl od běžných výrobců či poskytovatelů služeb, kde konkurence obvykle funguje výborně (za méně peněz zákazník dostane lepší kvalitu), je potřeba mít na paměti, že konkurence bank kvalitu půjček zhoršuje, nikoli zlepšuje.
Omezené záruky
Pokud už dojde k problémům u malých bank, je pro stát výrazně jednodušší některé zachránit nebo naopak "nechat padnout".
Jak jsem již psal dříve, bylo by také záhodno poskytovat jen omezené státní záruky bankám, které se zaměřují na méně rizikové půjčky a spíše kumulují vklady střadatelů (retailové bankovnictví), a bez záruky ponechat banky, které se zaměřují na spekulace (investiční bankovnictví).
Pokud by už někdo svoji penzi svěřil investiční bance, která zkrachuje, dostane od státu "na stará kolena" pouze garantovaný minimální důchod. Hlady by tedy nezemřel skutečně nikdo.
Úvěrové vedení
Myslím, že by bylo rovněž lépe, kdyby centrální banka více usměrňovala komerční banky systémem "úvěrového vedení". Pokud chceme řekněme podporovat výstavbu, malé podnikání a zaměstnanost, tak ČNB vyhlásí podporu (poskytování rezerv za nižší sazbu) v těchto oblastech a v oblastech jiných, neproduktivních, jako jsou spotřební půjčky rezervy bankám omezí nebo zavede vyšší sazby.
Nejdřív měř, potom řež
Centrální banka má překvapivě poměrně malou kontrolu nad objemem poskytnutých úvěrů bankami. Jak je to možné? Banky totiž shánějí dodatečné povinné rezervy obvykle až poté, když zjistí, že by neprošly kontrolou centrální banky. Proto Vám také v bance vždy mají peníze a nikdy neřeknou větu: "Zkuste to prosím za týden, nyní nemáme peníze (půjčili jsme jich už moc vzhledem k našim malým rezervám)".
Nevěříte, že tomu tak je? "Banka nejprve poskytne úvěr 200 000 Kč a potom začne shánět 4 000 Kč nových rezerv, aby splnila povinné minimální rezervy.“ citováno z článku "O úvěrech a depozitech", jehož spoluautorem je Zdeněk Tůma, bývalý guvernér ČNB.
Logičtější a bezpečnější by však bylo otočit celý proces, aby banka nemohla půjčit více, než kolik má povinných rezerv a musela rezervy shánět s předstihem, než "nedopatřením" půjčí nadlimitní množství peněz.
Závěr
Snažil jsem se ukázat, kde vidím slabiny finančního systému, který, podobně jako lidské tělo, je považován za zdravý až do té doby, než začne "bolet" nebo než člověk náhle zkolabuje. To už je však často pozdě na nápravu (cholesterol – infarkt, zelený zákal – slepota atd.) Zároveň jsem si vědom, že navrhované změny nepředstavují žádný dokonalý alternativní systém, ale mohly by přece jen znatelně vylepšit systém stávající. A i to je myslím důležitý cíl.
"Only a 0.25% hike in December"
— OW (@OccupyWisdom) November 11, 2018
pic.twitter.com/RvnvQhZzwi
