Lukáš Berta

o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt

Kaleidoskop 2018/8

Pasivní investování

Rizika, výhody a vysvětlení principu pasivního investování

Pasivní investování se stalo v posledním desetiletí velmi populární. A není divu, přináší s sebou dobré zhodnocení Vašich úspor. Jenže vyjma výhod přináší i značná rizika, o kterých se zatím příliš nemluví. Pasivní investování používají i mnohé investiční a „spořící“ fondy, takže se jedná o problém, který se týká nás všech.

Co je aktivní investování?

Aktivně řízené fondy mají svého manažera, který rozhoduje o tom, kam bude fond investovat (vybrané akcie, dluhopisy, komodity či mix všeho uvedeného). Důležité je právě to, že manažer podle své úvahy cíleně vybírá, co se za peníze investorů nakoupí. Nekupuje všechny akcie, ale vybírá, zda koupit Apple, Samsung nebo spíše něco ze sektoru farmacie atd.

1) Problém: „všichni nemohou být nejlepší“

Každý takový manažer aktivního fondu si obvykle myslí, že je chytřejší než ostatní manažeři a investoři. Očekává proto vyšší výnosy než mají ostatní. Avšak statistika je neúprosná. V souboru všech manažerů aktivních fondů nemohou být všichni nejlepší – nejlepších je vždy jen malá hrstka, většina je zcela průměrných a jsou tu také ti neúspěšní, kteří zcela postrádají dobré výsledky. Obdobné je to třeba i s řidiči automobilů nebo majiteli webových stránek, mezi nimiž si téměř všichni myslí, že oni jsou rozhodně lepší, než je průměr.

2) Problém: „i ti nejlepší jsou příliš drazí“

Když už narazíte na aktivně řízený investiční fond, kterému se opravdu daří a má lepší výsledky než většina ostatních, zjistíte, že participovat v takovém fondu věru něco stojí. Běžná sazba je 2% ročně za obhospodařování fondu. Takže fond, který má zisk řekněme 7% ročně, po odečtení nákladů nabídne reálné zhodnocení jen 5%.

To jistě není málo, ale když se podíváte na takzvaný „akciový index“, který je součtem všech významných akcií, zjistíte třeba, že ten rostl tempem 6%, což je více, než kolik je Vaše skutečné zhodnocení po odečtení nákladů na správu fondu. A co to je „akciový index“, mohu ho mít?

Akciový index – koupit všechny „sazenice“, nebo vybírat jen ty nejlepší?

Akciový index, nejznámější je patrně Standard and Poor’s 500 (zkráceně S&P 500), si můžete představit jednoduše jako obchod se sazenicemi malých stromků, ve kterém mají právě v nabídce 500 nejrůznějších druhů sazenic. A Vy řešíte otázku, které druhy vybrat, když chcete mít ten nejlépe rostoucí les (zúročení). Každý "odborník na sazenice" (investiční poradce) Vám ale poradí něco jiného. A hlavně, nikdo nemůže dát žádné záruky (investiční poradce Vás obvykle nechá podepsat tuto větu v investiční smlouvě: "Minulé výsledky nejsou zárukou výsledků budoucích a neposkytují žádnou garanci, že investor v budoucnu dosáhne podobných výsledků"). Co teď? Jak tedy vybrat?

Manažer fondu, který investuje aktivně, se spolehne na nejrůznější prognózy, pocity, výpočty a dosavadní grafy výkonnosti, jak se těm či oněm stromům dařilo doposud, a vybere z nich třeba 20%, v našem případě tedy 100 druhů sazenic, u nichž doufá, že jsou těmi nejlepšími. Ty nakoupí a … výsledek jsem již popsal (jen hrstka je nejlepších, většina je zcela průměrných, na podprůměrné raději ani nemyslet …)

Tento aktivní manažer ovšem požaduje tučnou výplatku každý měsíc, ať již vybral dobré „sazenice“ nebo ty špatně. Resp. v případě, že vybral dobře, bude chtít k tučné výplatě ještě tučnější bonus. Inu, tak či onak, aktivně řízené fondy jsou tedy vždy drahé.

Co je pasivní investování?

Jistě Vás teď napadne otázka – nebylo by tedy nakonec lepší vynechat služby drahého manažera a koupit všech 500 druhů „sazenic“ s tím, že výsledek bude zcela s jistotou průměrný? Sice se tak vzdáte šance, že budete mít ty nejlepší stromy (akcie), ale také neneste riziko, že někdo za Vás vybere zcela špatně. A tak jako tak ušetříte 2%, což je při úročení kolem 5% poměrně značný podíl, mnohdy celá polovina zisku!

S myšlenkou koupit takříkajíc „vše“ a ušetřit na managementu přišel již v roce 1975 zakladatel prvního pasivního fondu Vanguard, jistý John C. Bogle. Od té doby uběhla spousta času a pasivní investování se přes počáteční nedůvěru stalo skutečným hitem. Dnes je leaderem tohoto oboru americká finanční skupina BlackRock provozující fondy iShares.

Skrytá rizika jízdy „v závěsu“

Kde je tedy háček? Jako mnoho věcí, které skvěle fungují v malém měřítku, i pasivní investování se však může brzy proměnit v noční můru střadatelů, pokud se něj spolehne příliš mnoho lidí.

Pasivní investovaní je něco jako jízda „v závěsu“, dobře známou z cyklistky, kdy jezdec vpředu rozráží vzduch a vybírá nejlepší trasu a ostatní za ním šetří síly a pohodlně se vezou.

Pokud však přední jezdec havaruje, dojde obvykle k hromadné kolizi. Čím větší je počet jezdců „v závěsu“, tím větší je samozřejmě i riziko hromadného pádu. A to ještě ani nezmiňuji možnost, že přední aktivní jezdec udělá zcela záměrně zákeřnou „kličku“ těsně před nějakou překážkou, aby celý dlouhý pasivně investující peloton za ním nestihl zareagovat a havaroval, z čehož bude těžit kdo – inu jezdec vepředu, který setřásl soupeře.

Závěr

Pokud pasivní investování využije jen menší procento fondů či jednotlivců, pak je asi vše v pořádku. Pokud však trh budoucnosti začne vypadat tak, že 50% lidí podlehne kouzlu pasivního investování, dalších 40% pak vsadí na nevyzpytatelné algoritmy („quant fondy“, kde o nákupu nerozhodují manažeři, ale umělá inteligence v podobě počítačových algoritmů, o nichž nikdo vlastně neví, co udělají, protože se sami průběžně učí), zbude pro lidské řízení třeba jen 10% všech uskutečněných obchodů na burze. A takový koktejl je již ze samé podstaty dosti nebezpečný a náchylný k hromadné havárii; tedy alespoň mého skromného názoru.

(zdroj ilustračního obrázku NY Daily News)