o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt
Kaleidoskop 2018/6
Jak fungují akcie a akciové trhy?
Akcie
Jak jednoduše přiblížit laické veřejnosti, co se děje na akciových trzích? Následující řádky jsou v některých ohledech samozřejmě zjednodušující, ale na druhou stranu jsem přesvědčen, že mohou čtenáři poskytnout základní vodítko, jak si představit, co se děje pod pokličkou onoho zvláštního světa burzovních trhů, kde na monitorech běží nespočet grafů a čísel.
Co dokáže akcie?
Jaký vypadá takový každodenní život z pohledu akcie?
S trochou nadsázky akcie jsou "fanoušci turistky" a přátelé dlouhých výletů do kopce a zase z kopce – nic jiného než stoupat nebo klesat totiž akcie neumí. Na místě akcie obvykle nesetrvá dlouho.
Nejznámější americká burza New York Stock Exchange (NYSE) otevírá v 09:30 (v ČR 14:30). Akcie se probouzí a čekají, jaký o ně bude zájem. Na burze se potkávají ti, kteří akcie chtějí prodat, a ti, kteří je chtějí koupit. Podle toho, kterých je v daném okamžiku více, se odvíjí cena akcie. Jako příklad vezměme akcie firmy Apple. Pokud je více těch, kteří chtějí akcie Apple koupit, než těch, kteří jsou ochotni je prodat, cena akcií Apple stoupá. A naopak, pokud je více lidí, kteří své akcie Apple nabízí k prodeji, než kolik je lidí ochotných je nakoupit, pak cena klesá. Akcie tak skutečně neumí v podstatě nic jiného než stoupat a klesat.
Akcie vyčerpané celodenní turistikou po hornatém terénu grafu se vydávají na odpočinek. Je 16:00 a burza NYSE zavírá (v ČR 21:00).
Jednodenní graf akcie – stoupání a klesání Apple. Během dne bylo celkově více investorů, kteří chtěli akcie Apple koupit, než těch, kteří je byli ochotni prodat, proto graf stoupá vzhůru.
Co určuje cenu akcií? Je důvod nakupovat nebo prodávat?
Co určuje, zda je právě vhodný čas k nákupu nebo prodeji akcií?
1) Očekávání a překvapení
Jsou momenty, kde je signál jasný. Když vyšlo najevo, že telefon Note 7, tehdejší „vlajková loď“ výrobce Samsung, má závažnou chybu a může explodovat, což samozřejmě nikdo nepředpokládal, akcie firmy Samsung znatelně klesly. Naopak, když Apple ohlásil vyšší prodeje a zisk, než se čekalo, akcie firmy vzrostly. Prvním vodítkem pro růst nebo pokles akcií je tedy zveřejnění nějaké informace, která je v rozporu s očekáváním. Budoucí očekávání se totiž promítá i do současné ceny akcií, což si ne každý uvědomuje.
Špatná zpráva tedy neznamená nutně pokles ceny akcie, je-li očekávána. Když se například objevila zpráva o první smrtelné nehodě autonomního automobilu firmy Tesla, s akciemi firmy to nijak zvlášť nezamávalo – jednoduše proto, že ti, kdo akcie vlastní, prostě počítali s tím, že se tato havárie dříve či později stane, a byla tak již „promítnuta“ do tehdejší aktuální ceny akcií (další "nečekané" havárie, které následovaly a jistě ještě budou následovat, již měly a budou mít jiný dopad).
2) Móda, čili nikdo neví co je „in“
Háček je v tom, že akcie firem často poměrně značně kolísají, i když se takříkajíc „nic neděje“ – firma daný den nezveřejňuje žádné ekonomické výsledky, v novinách se nedočtete o žádném skandálu, změně koncepce, výměně ředitele, novém modelu atd. Jak je tedy možné, že se cena akcie i tak mění? Důležité je uvědomit si, že cena akcií podléhá náladě a vkusu investorů, stejně jako móda, resp. otázka „co si dnes vezmu na sebe“.
Dividendy
Možná namítnete, že o ceně akcií přece rozhoduje něco jiného – fakta, jako jsou firemní zisky, resp. úspěšný management a rozvoj firmy, nebo ne? Osobně si myslím, že se jedná o velký mýtus, který přestal platit již před mnoha lety, platil-li ostatně kdy vůbec. Dříve akcie poskytovaly akcionářům pravidelný příjem zvaný "dividenda", což je v podstatě rozdělený zisk společnosti – díky akciím máte podíl ve společnosti, která, je-li úspěšná a tedy zisková, rozdělí zisk mezi akcionáře. Neúspěšné společnosti nemají zisk a tedy ani dividendy k vyplacení. Jak jednoduché ...
Na akciích se tedy "za starých dobrých časů" vydělávalo 2x – každý rok jste jako spolumajitel, akcionář, úspěšné společnosti dostali část jejího zisku formou dividendy a po letech, kdy jste se rozhodli akcie prodat, byla cena akcie obvykle vyšší než ta, za kterou jste ji na začátku pořídili.
Zpětné odkupy akcií (stock buyback)
Ovšem, místo vyplácení dividend se stalo módou zpětné odkupování akcií. Co to je? Jednoduše řečeno "ničení" vlastních akcií ve víře, že se tím ostatní zbylé akcie stanou cennějšími, tedy že jejich cena stoupne v očích investorů. Pokud má firma třeba 1 000 akcií a 400 jich odkoupí zpět a "zničí", pak dává určitý důvod myslet si, že oněch zbylých 600 bude cennějších než původních 1 000. Asi podobně, jako když máte 6 klíčů od bytu, poté 4 zničíte, tak zbylé 2 budou rozhodně vzácnější. Nebo když shoří polovina obrazů od věhlasného malíře, bude zbylá polovina jistě také vzácnější.
Významné firmy v posledních letech začaly tedy upřednostňovat zpětný odkup akcií místo vyplácení dividend – akcionář tedy nedostane ze zisku průběžně zhola nic, ale může za to doufat, že jednou prodá své akcie o to lépe, pokud se jejich počet "smrskne".
Graf akcie Netflix 2013 až 2018.
Dobrým příkladem je společnost Netflix (americký poskytovatel filmů online), která ve své historii nevyplatila žádnou dividendu, ale rozhodně se nevyhýbala zpětným odkupům akcií. Cena akcie Netflix byla 23 $ v roce 2013, ovšem již 331 $ v roce 2018. Během 5ti let vzrostla její cena cca 14x!
Komu zbude Černý Petr?
Jenže, nevypadá to celé nějak podivně? Máte pravdu, vypadá. Skutečně při takovémto netradičním přístupu k akciím patrně vůbec nezáleží na tom, jak se dané firmě daří, protože Vy z jejího zisku neuvidíte ani desetník, a podstatné je jen to, zda od Vás koupí akcie někdo další a to za vyšší cenu.
Systém "musím dráž prodat, než jsem nakoupil, jinak z toho nemám žádný užitek" však připomíná známé "letadlo". Dokud najdete další lidi, kteří uvěří, že Vaše akcie mají ještě vyšší cenu, pak je vše v pořádku. Jenže, jak se říká, žádný strom neroste do nebe; a často se vyskytne právě ten "někdo", kdo už není schopen další investory přesvědčit o výhodném nákupu a tomu v ruce zbude onen příslovečný Černý Petr.
Rozhodují emoce, ne čísla
Akcie jsou v současnosti oblastí, kde převládají emoce a trendy stejně jako je tomu ve světě módy nebo v populární hudbě. Všechna povídání o tom, jak se té či oné firmě daří, je jen jakýmsi nezbytným doprovodným "humbukem", který patří ke koloritu stejně jako třeba zvěsti o tom, že Whitney Houston a Kurt Cobain berou drogy a jde to s nimi z kopce nebo že Prince trpí nemocí AIDS.
Jak sami jistě víte, na to, jak lidé vnímají hudební legendy mají drogy či HIV velmi nejasný vliv, a já se domnívám že stejně nejednoznačný vliv mají i hospodářské výsledky firem na cenu jejich akcií (Srovnejte: "Ta firma je už dva roky ve ztrátě, ale to jen proto, že investovala do nové továrny. Až se to rozjede, bude to pecka!" ... "On teď šňupe kokain, ale to jen proto, že chystá nové album a hledá inspiraci. Na turné už pojede s čistou hlavou a ukáže světu, kdo je nový král popu!")
Chcete hmatatelnější příklad, kdy emoce hýbou akciemi více než obchodní výsledky? Akcie SnapChat spadly o 27 miliard korun jen proto, že "jedna z jeho vlivných uživatelek oznámila – přes jinou sociální síť, a to Twitter –, že se Snapchatem není spokojená." Inu svět, kde k 6% propadu akcií společnosti stačí, že nějaká celebrita utrousí kritickou poznámku, je skutečně světem módy a emocí, nikoli takovým, kde rozhoduje racionální "fundamentání analýza".
Autority
Je také potřeba vědět, že v hudbě nebo v módě, stejně jako v akciích, není žádná definitivní autorita, která by rozhodla o kvalitě, resp. o ceně. Pokud chcete vědět, jestli je Váš šatník „in“, můžete se zeptat v redakci Marianne, Elle, případně zavolat Beatě Rajské či Liběně Rochové – ovšem žádná ze zmíněných „autorit“ není zárukou toho, že Vaše skvělé šaty zítra prodáte za stejnou nebo dokonce ještě vyšší sumu peněz, než jste je pořídili dnes. Stejně tak ani pochvala Vašeho portfolia od Warrena Buffeta není zárukou, že zítra bude mít vyšší cenu. Musíte jednoduše přesvědčit většinu, tedy "trh", že máte skutečné eso v rukávu.
Dokonce lze téměř s jistotou předpokládat, že pokud se v módě a oblékání rozhodujete podle toho, co vidíte dnes v televizi a v časopisech, budete mít šatník brzy plný oblečení, které už rozhodně není „in“. Ovšem, loňské a předloňské modely, které jsou „out“, od Vás nikdo nekoupí jinak než se slevou. A s akciemi to je stejné. Ty, které jsou „in“, o těch se všude píše, ale tím pádem o nich také všichni ví a prostor pro růst je tím menší. Skutečný zisk se skrývá v podobě "Superstar", tedy na principu vyhledávání neznámých talentů, společností, které mají kariéru a budoucnost teprve před sebou. Vsadit na Karla Gotta dokáže každý, jenže jeho sláva (v akciích vyjádřena jako cena) už jen těžko vystoupá výše.
3) Permanentní volby
Pro správnou představu o tom "jak to chodí na burze" je potřeba ještě uvést srovnání s parlamentními volbami, které zná jistě dobře každý našinec. V parlamentních volbách je vždy dlouhá kampaň, pak obvykle dva dny, kdy se nesmí již nic zveřejňovat o preferencích a kdy lidé hlasují. Pak přijde sčítání a jednoznačný výsledek.
Na burze se však jedná o jakési "permanentní volby" a "NeverEnding Story". Kampaň (dobré i špatné zprávy v médiích) trvá neustále, ovšem nepřetržitě se také "hlasuje" o popularitě té či oné firmy. Vše probíhá současně. Po celou dobu otevíracích hodin burzy mohou investoři hlasovat pro nebo proti vybrané firmě tak, že koupí nebo prodají její akcie. Není dokonce problém akcie téže firmy během dne nakoupit a prodat několikrát za sebou, stejně jako není problém "lajkovat" a posléze odebrat "lajky" u vybrané stránky, jen to holt něco stojí.
Pro úspěšné investování na burze je tedy třeba umět odhadnout trend, tedy rostoucí popularitu, vybrané firmy, případně celého odvětví (nákup "akciového koše" elektroniky, farmacie, zbrojního průmyslu atd.)
Nerostou, ale klesají!
Pokud však akcie po nákupu klesají, nebuďte smutní. Myslete na to, že v permanentních volbách má každá akcie šanci dostat se zase na výsluní popularity, stejně jako třeba Mickey Rourke, který "platil v 80. letech za sexsymbol, ale od té doby řešil problémy s drogami a alkoholem a výrazně přibral". Kdo ví, kdy se třeba zase "vyhoupne" Nokia, kdysi leader v oblasti mobilní komunikace, jehož akcie dostaly "co proto" po nástupu chytrých telefonů Apple a Samsungu v roce 2010.
Graf akcie Nokia 1994 až 2018.
Cena akcie Nokia byla 56 $ v roce 2000, ovšem již jen 2 $ v roce 2012. Během 12ti let klesla její cena cca 28x!
Bez emocí?
A konečně, na burze vyjma akcií můžete koupit a prodat i něco zcela jiného – komodity (od zlata až po kukuřici), dluhopisy (od státních, přes firemní až po privátní), případně deriváty. Jenže s komoditami ani dluhopisy nezažijete tolik legrace, rozumějte emocí, jako s akciemi.
Jistě si dovedete představit, že se celý páteční večer s přáteli dohadujete, jak mizernou ochranu dat poskytuje Facebook, jestli je lepší Samsung nebo Apple v oblasti chytrých telefonů, nebo zda jsou konečně Windows 10 tím správným operačním systémem; a zda jim to vše akcionáři dají po zásluze najevo.
Ovšem, dokážete si představit, že se celý páteční večer s přáteli přete o budoucnost kukuřice, zinku a bavlny?
Určitě ne, komodity jsou nudné a postrádají na rozdíl od akcií sex appeal. Nebo že by to alespoň s kukuřicí bylo jinak...
