o mně / blog / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt

Kaleidoskop 2020/17

Konspirační teorie

Konspirační teorie – proč konspiracím většinou nevěřím?

Proč konspiracím většinou nevěřím?

Dostal jsem několik videí s prosbou: "Nemohl by ses k tomu vyjádřit, když teď kandiduješ? Co si o tom myslíš?". Všechna ta videa by šla zařadit do šuplíku či škatulky běžně nazývané konspirační teorie (atlas konspiračních teorií).

Tazatelka půvabná stejně jako ta videa

Dotyčné, jinak půvabné tazatelce, jsem napsal, že zhruba třetinu uvedených problémů vidím velmi podobně. Ano, banky a světové zadlužení, to představuje podle mého skromného názoru nášlapnou minu, u níž je jen otázkou času, která ze světových velmocí bude mít to „štěstí“ uvést do chodu rozbušku nezamýšleným přešlapem jako první (méletité názory na bankovnictví, finanční deriváty, zadlužení a inflaci lze dohledat v blogu Svobodné vlaštovky). Ano, co se týče farmaceutického průmyslu, nejsem odborník, ale i zde tuším určité problémy s nadužíváním léků (lze si představit jasnou motivaci farmaceutických firem: „raději si vezmi o prášek či dva více, my vyděláme a když ti to nepomůže, tak snad ani neuškodí.“), ale ...

Kdo tahá za špagátky?

Na něčem bychom se tedy shodli, ale kdo to všechno zařídil? Světe div se, já si myslím, že nikdo konkrétní. Moc je totiž hotové opium, po němž lační většina lidských smrtelníků. Ať už je to moc politická, moc vyjádřená penězi, nebo třeba i "obyčejná" partnerská převaha. Moc je prostě opojná a tak velmi přitažlivá, že vyvolává velkou konkurenci. Představa, že „ilumináti“ a hrstka vyvolených již mnoho a mnoho desetiletí drží v rukou otěže světového dění naprosto pevně a neochvějně, ta mi přijde neuvěřitelná. Proč?

  1. Nejjednodušší vysvětlení bývají obvykle ta nejsprávnější: Chaos je mnohem jednodušší, než dobře organizovaný systém; chaos je jaksi sám od sebe přirozený a výrazně méně náročný – to věřím potvrdí každý, kdo má nebo měl doma děti, a s povzdechem si musel přiznat, že nejjednodušší je prostě „ten bordel neřešit“. Případně snad to potvrdí i ten bezdětný, kdo se alespoň snažil zaznamenat úkoly na dobu delší než jeden týden a posléze zjistil, že svět kolem je natolik proměnlivý (chaotický), že lze stěží plánovat i dva dny dopředu. Odborně se tomuto fenoménu říká entropie.

  2. Úspěch přitahuje konkurenci: Vždycky byl a vždycky bude někdo u kormidla (u moci), jenže žádný kapitán tam nevydrží věčně – a zde je druhý problém teorie spiknutí. Lidé, kteří věří teorii spiknutí, v podstatě věří, že se mění „figurky“ v rukou mocných, ale mocní sami „nahoře“ zůstávají. Jako by pro ně neplatily zákony konkurence. Jenže proč by konkurence měla fungovat jen od „druhého řádu“ dolů? Proč by mocní měli mít nějakou výjimku a být nenahraditelní? Osobně si myslím, že jsou nahraditelní a jsou také nahrazováni, jak to jen jde (střídání diktátorských režimů v Africe, střídání šlechtických rodů ve středověku, Apple vytřídavší Nokii, Samsung dýchající na paty Apple …).

Spiklo se to samo – zkus to zorganizovat!

Představa, že zeměkoule se řídí „samospádem“, je pro mě uvěřitelnější, než ona fantastická vize, že „všechno má TAJNĚ pod palcem NEMĚNNÁ hrstka mocipánů“. Slovo TAJNĚ a NEMĚNNÁ jsou vskutku přitom velmi důležité.

Už několik let působím v týmu, který pořádá běžecké závody. Jedná se o seriál menších závodů, kdy se v létě každou středu v Brně sejdou zhruba dvě stovky běžců – Triexpert CUP. K tomu i jeden velký závod pro zhruba dva tisíce běžců na podzim – Vokolo priglu.

Upřímně, nepřál bych Vám znát všechny peripetie, které organizaci takového závodu provází. Ale to hlavní je, že se nejedná o nic TAJNÉHO. Po kterémkoli účastníkovi i pořadateli není požadováno, aby zachovával mlčenlivost a nic neprozradil; naopak, reklama a publicita je vítána. I tak je organizace závodů extrémně náročná. Představa, že by se někomu dařilo celá DESETILETÍ organizovat zcela TAJNÉ závody bez povšimnutí veřejnosti a bez vyzrazení, ta je upřímně vzdálena asi jako souhvězdí Aldebaran.

Lidé si totiž dělají, co chtějí, nedbají na Vaše dobře míněné rady nebo i příkazy. Velmi často chybují, zapomínají, improvizují … jsou to jednoduše lidé se všemi nešvary, které k člověku patří.

Jak to tedy je?

Jsem si jist, že svět je plný problémů i mocipánů. Jenže mnohé problémy (předlužení, nedostatek léků někde i naopak jejich nadužívání jinde ...) nepramení z dokonalé organizace světa, ale naopak z chaosu, ve kterém bystřejší jedinci dokáží zahlédnout příležitosti a využít jich. Druhá věc je, že mocipáni (ať už si pod nimi představíte skutečně kohokoli od Sorose, přes Billa Gatese až k legendárnímu zakladateli Bitcoinu Satoshi Nakamoto), ti jsou smrtelní, také chybují, zapomínají a improvizují a jejich sesazení z pomyslného trůnu představuje úžasnou výzvu pro všechny, kteří jsou dosud jen o něco málo mocnější. Spíš než spikleneckým teoriím proto věřím Darwinovskému principu evoluce, který probíhá nejen v přírodě, ale i v politice – principu, kde se jedna síla snaží ideálně přemoci druhou, nebo ji alespoň vyrovnat a nastolit jakési ekvilibrium, které je vždy dočasné.

Facebook Twitter Instagram