senát 2020 / o mně / blog / obrazy / životopis / kontakt / weby

Kaleidoskop 2020/1

Nezávislý kandidát a podpisy

Nezávislý kandidát a podpisy – jak se prověřuje kandidát?

Jak se prověřuje kandidát?

Pokud chcete kandidovat do Senátu jako nezávislý občan, případně i do místního zastupitelstva, musíte nasbírat velké množství podpisů. V mém případě, tedy u voleb do Senátu, je to konkrétně 1.000 podpisů.

Tyto podpisy Vám však nemůže poskytnout kdokoliv. Platné podpisy jsou pouze od občanů z volebního obvodu, ve kterém chcete kandidovat. Získat tak 1.000 podpisů pro nezávislého kandidáta může být z určitého úhlu pohledu dokonce těžší, než sehnat 50.000 podpisů pro prezidenta. Srovnání níže ukazuje poměr potřebných podpisů a voličské základy.

Nezávislý kandidát a podpisy – jak se prověřuje kandidát?

Proč právě 1.000 podpisů?

Pokud se do takového podniku pustíte, podobně jako já, dost možná Vás po čase napadnou dvě otázky:

Odpověď zní: Světe div se, nemají.

Spojené království

Spojené království je jistě vyspělou demokracií, která snese srovnání s Českou republikou. Kolik myslíte, že potřebuje podpisů nezávislý kandidát do parlamentu ve Spojeném království? 1.000? Ne, to by nebylo zábavné. Spravilo by to 500 podpisů? Přihořívá, ale pořád to ještě není správné číslo. Dobře, tak možná 100 nebo 200, řeknete si, ale určitě ne méně! Chyba, pokud jste si mysleli 100, tak prohráváte. Ve Spojeném království totiž stačí na nominaci nezávislého kandidáta pouhých deset podpisů

Guidance for candidates and agents – Standing as an independent candidate

Guidance for candidates and agents – Standing as an independent candidate 2018 (PDF)

Vysoká laťka nebo tak „akorát“?

1.000 a 10 je skutečně velký nepoměr. Osobně si myslím, že smysluplný počet podpisů, který by měl kvalifikovat nezávislého kandidáta, se nachází někde uprostřed. Podíval jsem se na statistiky senátních voleb a zjistil, že 1.000 podpisů nasbíralo skutečně menší množství kandidátů:

Jak je patrné, i nezávislé „nestraníky“ navrhuje obvykle strana a nesbírají podpisy (obrázky na konci článku, podrobné statistiky na Wikipedii).

Nabízí se tak otázka: je laťka tisíc podpisů vysoko nebo tak „akorát“? Napadne Vás jistě, že při snížení počtu nezbytných podpisů byste místo několika volebních lístků ve schránce našli spíše malou brožuru plnou jmen, řekněme zhruba o velikosti telefonního seznamu? Vezměte ale v úvahu, že vyjma podpisů musí kandidát složit kauci 20.000,- Kč, která je nevratná v případě, že kandidát nezíská alespoň 6 procent z celkového počtu platných hlasů (zdroj). A věřím, že každý si to jistě dvakrát rozmyslí, jestli oželí dovolenou u moře jen proto, aby mohl kandidovat.

Prověření a kvalifikace

Otázka je vlastně jednoduchá: "Kolik lidí (podpisů) je zapotřebí k tomu, aby byl jakýkoli nezávislý občan považován za dostatečně prověřeného a mohl se stát kandidátem?" V případě stranických kandidátů se má za to, že kandidáta „prověřuje“ strana; u nezávislého se očekává, že jej prověří jednoduše ti, co je alespoň trochu znají. Povinná kauce slouží jako demotivující prvek pro ty, co by to chtěli zkusit takříkajíc „jen tak ze srandy“. Podle mého soudu je dobré srovnání toto: jakým způsobem se kvalifikují sportovci na nejrůznější turnaje – od veřejných, kam může přijít každý, kdo zaplatí startovné, přes národní ligy, až třeba po olympijské hry. Tedy, jak přísnou kvalifikaci chceme pro nezávislé kandidáty do politické soutěže?

Političtí propadlíci

Zajímavý pohled na kvalifikaci senátorských kandidátů vrhá také statistika těch, kteří ve volbě neuspěli. Je podle mě zvláštní, že straničtí kandidáti mají někdy reálné volební výsledky velmi hluboko pod limitem, který nezávislý kandidát potřebuje teprve k samotné kvalifikaci; tedy, aby se tak říkajíc „dostal na startovní čáru“.

2016

2018

Přímá odvolatelnost a přímá volitelnost

Mimochodem, je zajímavé, že tu máme jednu stranu „specializovanou“ na přímou odvolatelnost politiků, ale nezaznamenal jsem větší snahu, že by tato nebo jiná strana chtěla zajistit lepší přímou volitelnost politiků. Proč? Patrně proto, že strany fungují tak trochu jako firmy; a to víceméně všechny, ne jen ANO, o němž se to často říká. Strany ovládají „trh s voliči“ podobně jako mobilní operátoři trh s telefonováním. A není určitě v jejich vlastním zájmu pouštět mezi sebe další konkurenci v podobě nových politických stran, natož nezávislých kandidátů.

Závěr – Cui bono

Latinské „Cui bono“ (v čí prospěch) napovídá, že politické strany mají jednoznačně navrch. O tom, zda je to dobře nebo špatně, nechť ale rozhodne laskavý čtenář – zda je současné nastavení pravidel ku prospěchu demokracie a zda vyhovuje více voličům nebo stranám.

Senátní obvod č. 23 – Praha 8, Josef Hörl (ČSNS 2005) získal ve volbách 133 hlasů

Výsledky senátních voleb

Senátní obvod č. 22 – Praha 10, Jiří Doubek (Národ Sobě) získal ve volbách 41 hlasů

Výsledky senátních voleb

Senátní obvod č. 28 – Mělník, Pavel Matějka (SPR-RSČ Miroslava Sládka) získal ve volbách 151 hlasů

Výsledky senátních voleb

Senátní obvod č. 44 – Chrudim, Andrle Sylor Augustin PaedDr. et Mgr. (Koruna Česká) získal ve volbách 181 hlasů

Výsledky senátních voleb
Facebook Twitter Instagram