o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt
Kaleidoskop 2019/28
Jaroslav Vaďura
Grafik na volném kolečku
Kdo je Jaroslav Vaďura?
Napadlo by Vás, že můžete několik let intenzivně spolupracovat s člověkem, kterého jste nikdy osobně neviděli? Znáte se pouze přes Skype a ani jste si nepotřásli rukou? Přece je to možné, avšak ono zdvořilostní podávání ruky může být pro lidi, kteří potkají Jardu, trochu problém. Některé zarazí, že podává ruku sevřenou v pěst. Nemůže totiž pohybovat prsty, ale pouze částečně zápěstím. A vlastně jen částečně může hýbat oběma rukama. Od pasu dolů je ochrnutý zcela. Odborně se jeho postižení nazývá Kvadruplegie. I když Vám tedy dlaň nestiskne, potřese si s Vámi rukou zcela srdečně.
80 kilometrů od Brna
Tento týden jsem nasedl v Brně na vlak a zajel k Jardovi na návštěvu. První email jsme si vyměnili 13. 10. 2015, tedy před více jak čtyřmi lety. Od té doby s malými přestávkami pracujeme společně na zvláštních multimediálních projektech, kde hlavní roli hraje práce s animacemi. Skutečně, za celou dobu jsme se nikdy tváří v tvář neviděli. Internet má světlé i stinné stránky. A možnost poznat nevšední lidi s elánem do života, pracovat s nimi na dálku, to je jistě jedno z pozitiv 21. století.
Skok do mělké vody a tlačítko zpět
Patrně nikdo nebude popírat, že tělo máme jenom jedno a že je potřeba s ním uvážlivě nakládat. Jenže lepší než četba Rychlých šípů nebo rady vlastních prarodičů je jednoduše takzvaný "přímý zážitek". Kdo tedy potkal Jardu, nebo člověka s podobným osudem, uvědomí si v plné síle přinejmenším dvě věci. 1) Že skutečný život na rozdíl od počítačových programů postrádá tlačítko "Zpět". 2) Pak také, že se v životě můžete usmívat, i když většina svalstva přestane poslouchat Vaši vůli. Když Jardovi bylo patnáct, skočil "špatně" do vody. Od té doby uběhlo již dalších 27 let a přes všechny minulé i současné obtíže má Jarda stále mnohem více elánu do života, než někteří "normální a zdraví" lidé, které v Brně osobně znám.
Práce s myší, hraní karet, přípitek
Jarda pracuje každý den na počítači, jezdí hrát do nedaleké hospody jednou týdně karty a dokonce si se mnou během návštěvy dal malý přípitek. Určitě Vás ale napadne, jak to dělá, když nemůže hýbat prsty? Říká se tomu "pseudo úchop". Jardovy prsty jsou stabilně lehce ohnuty v pěst. Když zvedne zápěstí, šlachy se stáhnou a prsty se o něco více přimknou k sobě. Pár karet během partičky Pokeru tak Jarda hravě udrží. Pokud však hraje Žolíka třeba se 13 kartami, použije vychytralý systém dvou knih. Když se k sobě knihy přirazí hřbetem, funguje vzniklá mezera jako ideální držák. Napadlo by Vás to? Beethoven složil 9 symfonií, když už byl prakticky hluchý. A podobně je vidět, že vynalézavost některých lidi může být nadmíru povzbuzena právě jejich handicapem. Hotovým zázrakem je pak Jardova práce s počítačovou myší. Jeho prsty jsou v podstatě jen pasivním "polštářem", který na myši leží a naklání se doprava, když je třeba kliknout (myš má pod rukou otočenu o 90 stupňů doprava, než je jinak obvyklé).
Cestovatelská Odyssea
Během prvních dvou let po úrazu Jarda vystřídal tolik míst, že by se za jejich výčet nemusel stydět ani legendární cestovatel Emil Holub. Bohužel však nešlo o zahraniční destinace, ale o česká zdravotní zařízení v různých městech převážně na severu Moravy. Na této spletité pouti nejčastěji kotvil v Rehabilitačním ústavu Hrabyně. Aby jeho dobrodružství bylo obzvláště pamětihodné, utkal se v této době i se žloutenkou typu B, zákeřnými proleženinami a zlomením pánevní kosti po pádu z vozíku. Jak pravil Nietzsche, co člověka nezabije, to jej posílí. Když své moudro německý filozof vymýšlel, jednalo se patrně o předobraz mého přítele na vozíku a jeho strastiplné cesty životem. V mnoha ostatních případech totiž citát postrádá platnost, ale na Jardu sedí perfektně!
Maminka jako hardwarová asistentka
Od roku 1997 se Jarda začal věnovat počítačům. Nejprve jako běžný uživatel. Posléze však jako skutečný tvůrce a grafik. Když mu zhruba v roce 1999 kamarádka ukázala letáček vytvořený ve Wordu, naznačil jí, že s tímto typem propagace patrně příliš návštěvníků nezíská. Jako absolvent lidové školy umění má výtvarné cítění. Začal tedy jako samouk studovat Corel a později Photoshop, aby jí pomohl. Během let pak přišly na řadu další grafické programy. A jako každý počítačový fanda z 90. let, bavilo Jardu "ladit" svůj domácí počítač k dokonalosti. Jenže jak to udělat, když Vám ruce neslouží a kamarádi nejsou po ruce? Hardwarovou asistentkou se tedy stala jeho maminka*, které dával přesné instrukce, kam který kabel zapojit. Nicméně maminka zajišťuje dodnes pro Jardu celkovou domácí péči, protože jsou i důležitější fyzické aktivity, které Jarda bohužel sám nezvládá. Během let se pak z Jardy stal skutečný digitální freelancer, což se česky obvykle předkládá jako "grafik na volné noze". V případě Jardy se však sluší říci spíše grafik na volném kolečku!
Lidem pomáhají především druzí lidé
Značnou část návštěvy jsem věnoval získávání informací, jak se vlastně žije lidem s podobným druhem postižení. Není překvapením, že hlavním tématem je doprava a bezbariérový přístup do budov. V těsném závěsu pak dominují finanční příspěvky na automobil, vozík, postel a další pomůcky. Nenahraditelný je však lidský přístup. Sebelepší zákon nebo vyhláška totiž nemá možnost pomoci Vám nastoupit do vlaku nebo vysvobodit Vás ze svízelné situace, když se nedopatřením vozík zasekne. V nouzi Vám pomohou vždy jen konkrétní lidé. To je také hlavní poselství, které jsem si z návštěvy s sebou do Brna odvezl. Při plánování veřejného prostoru je potřeba myslet i na ty, kdo nejsou stejně zdatní jako většina. Ještě více je však zapotřebí ukazovat každý den, že "my zdraví" nejsme o nic lepší ani horší. A že lidmi nás činí právě schopnost spolupráce a vzájemné pomoci, která může být často docela nezištná.
Jsem zvědavý, jakou inspiraci si odvezu z dalšího setkání. Děkuji Jardovi, že si na mě udělal čas, a věřím, že svým elánem a životním příběhem bude inspirovat i Vás.
* Bohužel, krátce před zveřejněním tohoto článku maminka zemřela. I mě tato zpráva velmi ranila, protože jsem maminku během návštěvy poznal a byl zahrnut její vstřícností a pohostinností. Jardu nyní čeká náročné období. Vyjádřil jsem mu hlubokou soustrast a poprosil ho, aby na sebe dával pozor a ozval se v případě, že bych mohl pomoci.
