o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt
Kaleidoskop 2019/14
Vlaštovka píše Zemanovi
Dopis pro prezidenta všeho lidu
Můj FB příspěvek ohledně ústavy a role prezidenta přinesl zajímavé reakce. Rozhodl jsem se proto napsat zvláštní dopis adresovaný hlavě našeho státu, prezidentu Miloši Zemanovi, i panu Minářovi, mluvčímu Milionu chvilek. Nyní jsou dopisy již v poštovní schránce a zveřejňuji proto jejich obsah na mém blogu.
Dopis pro prezidenta ke stažení (PDF)
17.6.2019 v Brně
Vážený pane prezidente, vážený pane Mináři,
dovoluji si Vás oslovit oba společně v jednom dopise, protože, soudě podle informací z médií, neexistuje dostatečný prostor a vůle pro Vaše setkání a dialog. Píši oběma jako obyčejný občan, který se zajímá o veřejné dění a jemuž není lhostejné, jaký svět se rýsuje před očima jeho dětem.
Nahlédl jsem do ústavy, v níž se píše, že prezident by měl zastupovat všechen lid*. Rozumím tomu tak, že role prezidenta je zastupovat veškerý lid, nikoli jen své vlastní voliče. O to více mě překvapilo, když mluvčí hradu, pan Ovčáček, chrabře argumentoval na vlnách Českého rozhlasu tím, kolik lidí Vás, pane prezidente, vyslalo na hrad**, a naopak, jak mizivý mandát má hnutí Milion Chvilek.
Pane prezidente, je mi to líto, ale v tomto ohledu se Váš tiskový mluvčí mýlí, protože o mandátu ke skupině prezidentských voličů se v ústavě nepíše zhola nic; naopak, o vykonávání funkce v zájmu všeho lidu ano. Podle mého skromného názoru tedy nejste prezidentem těch, kteří Vás volili – jste i prezidentem těch, kteří se voleb nezúčastnili, případně volili Vašeho protikandidáta. To je totiž všechen lid.
Chtěl bych Vás proto poprosit, aby se hrad stal svorníkem a prostorem pro dialog, nikoliv lopatou pro kopání hlubších příkopů ve společnosti. Pokud máte problém setkat se s některými oponenty na hradě, v Českém rozhlase nebo televizi, je přece možné diskutovat na akademické půdě kterékoli z univerzit. Věřím, že by většina z nich takovému návrhu vyhověla.
Myslíte, že se jedná o zbytečnost? I pokud se během takové debaty zjistí, že názory na správu naší země mezi Vámi a protestujícími jsou rozdílné třeba jako den a noc, má takové setkání smysl už jen v symbolické rovině. Jako příklad našim dětem, aby viděly, jak se ve vyspělé kulturní společnosti řeší neshody a konflikty.
V hostinci U jelena, který jako příležitostný chatař a milovník zeleně znám, spolu u jednoho stolu dokážou pravidelně týden co týden sedět lidé vzdělání i nevzdělaní, podnikatelé i zaměstnanci, voliči KSČ i ODS, věřící i bezbožní. A ti všichni mají mnohdy třeskutě rozdílné pohledy na svět. Přesto se dokážou respektovat jako lidé, naslouchat si a hlavně si v nelehkých podmínkách lesů vzájemně pomáhat.
Pokud je něco takového možné v nevýznamném údolí Říček u Brna, pak se ptám, neměla by schopnost vstřícného dialogu být jedním ze základních stavebních kamenů Pražského hradu, k němuž upírá svůj zrak celý národ?
Pane Mináři, nevěřím na zázraky, ale jsem si dobře vědom toho, že se v životě dějí věci extrémně nepravděpodobné. Stejně jako může na zem dopadnout druhý Tunguzský meteorit, mohou se jednoho dne otevřít brány Pražského hradu i opačným názorům, byť se tato možnost jeví nyní beznadějně vzdálená.
Důležitá je vytrvalost. Obyčejný potok dokáže během desetiletí výrazně změnit své koryto, tedy cestu, kterou teče. A to jen proto, že každá kapka vody v něm vyjadřuje svůj "názor", tedy směr v nepatrné síle. Mám pocit, že podobným způsobem se vyvíjí i demokratická společnost, kde každý, byť jen nepatrně aktivní člen, spoluvytváří budoucí cestu.
Přeji Vám oběma hodně sil a odvahy ke klidnému dialogu.
Lukáš Berta
* Ústava České republiky, Článek 59 (2): Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
** Jiří Ovčáček a Mikuláš Minář, Český rozhlas Plus, Premiéra: 13. 5. 2019, čas citace 14:35 – Jiří Ovčáček: "Pro mě občanská společnost je milion hlasů pro pana premiéra a dva miliony osm set tisíc hlasů pro pana prezidenta." https://youtu.be/buv8sYBDxTI?t=866
Reakce
Protože jsem v právní oblasti pouhý laik, požádal jsem o krátkou reakci na můj dopis prezidentovi i ústavního právníka prof. Kyselu, abych si byl jist, že s v mém výkladu ústavy nemýlím. K mému překvapení pan profesor velmi rychle odpověděl, čehož si nesmírně vážím.Vážený pane Berto,
po stovky, ba tisíce let, se snažili teoretici vládnutí a rádci panovníků tlumit tendence ke zneužívání moci vytyčováním cílů dobré vlády. K nim patřil pozemský mír a spravedlnost, obecný zájem, veřejný zájem, také však zájem všeho lidu. “Chceš-li dostát tomu, proč jsi byl k moci povolán, služ!” Na tuto tradici navazuje i naše Ústava ve slibech ústavních činitelů, jež vyjadřují závazek nevykonávat své funkce svévolně, v zájmu svém či svého okolí, ale právě v duchu obecného zájmu, podle Ústavy a zákonů apod. Neznamená to, že prezident republiky nemůže udělat nic, pokud se to nelíbí všem občanům. O to nejde. Má však jednat tak, aby bylo zřejmé, oč a proč se snaží, že nikoho apriorně nevytěsňuje, protože je hlavou celého státu a právě ten také zastupuje navenek. Právě proto, že prezident republiky nevládne, může a má být svorníkem.
Mějte se pěkně
Jan Kysela
Motivace
Ještě dodatek k mé motivaci dopisu pro pana prezidenta:
Existuje vždy nějaké kritické nadlimitní množství, které však není dopředu známé a které, je-li překročeno, vede k destrukci nebo novému uspořádání systému - jakéhokoli systému.
Jedná se například o počet černých pasažérů v dopravě, počet housenek na zahradě, počet vypuštěného CO2 do ovzduší, počet vypitých litrů čistého alkoholu v životě opilcově a stejně tak třeba i počet lidí nespokojených s politickou situací.
Tento efekt lze také připodobnit sněžení a drobným otřesům na horách. Žádný odborník předem neví, kolik sněhu je už příliš mnoho a který otřes nebo která vločka představuje právě ono nadlimitní množství, které spustí lavinu. Potenciál lze často alespoň odhadnou. Horská služba díky němu také vydává různá upozornění pro turisty a lyžaře.
A velmi podobná je i moje motivace dopisu panu prezidentovi. Nedělám si iluze, že právě můj dopis by měl být tou poslední "vločkou", která uvolní nějakou politickou lavinu. Avšak přesto, právě při vědomí jak svět funguje, mi dává hluboký smysl stát se jednou, byť třeba nepatrnou částicí potenciální změny.
