Kaleidoskop 2019/6

Máme se dobře nebo se máme špatně?

máme se dobře nebo se máme špatně

1. Česká republika

Otázka, jak se vlastně máme, mi v posledních letech přichází čím dál častěji na mysl. Důvod je prostý. Objektivně, tedy podle statistik, se "my" (občané ČR, ale i celého světa) máme skutečně mnohem lépe, než jsme se měli před dvaceti lety ale i kdykoli jindy v historii. Odporuje tomu však pohled na vzrůstající síly radikálních hnutí a populistů, kteří evidentně těží z pocitu, že se máme špatně. Jak je to možné? A jaká je tedy situace ve skutečnosti?

Rozhodl jsem se proto napsat delší seriál článků, v nichž budu postupně předkládat dostupná statistická data s mými komentáři. Nechť si každý udělá vlastní obrázek, jak se máme – zda dobře nebo špatně?

Relativita blahobytu

Existuje nějaké vysvětlení, proč se spousta lidí cítí nešťastnými i v tak skvělé době, jako je ta naše? Odpověď je poměrně jednoduchá. Je to naše evoluční schopnost adaptovat se novým podmínkám a puzení k nespokojenosti, které v každou danou chvíli žene člověka k tomu "mít více". Od většího stáda dobytka, hromady zlaťáků, sudů s vínem, většího hradu až po větší poznání vesmíru nebo lidského genomu. Jednoduše: nikdy nebudeme mít dost a "více" je synonymum pro "lépe".

Jako pracovní hypotézu můžeme vzít v úvahu to, že právě nespokojenost byla motorem vývoje a evolučně úspěšnějších jedinců. Máme ji proto "v krvi", protože jsme potomci těch, kteří po tisíciletí byli nespokojeni a přežívali.

Auta, televize a inflace luxusu

Základem pochopení nespokojenosti je psychologie. Lidé mají mnohem větší tendenci poměřovat se s AKTUÁLNÍM okolím, než s vlastní historií nebo s předem stanovenými objektivními hodnotami. Jsem si naprosto jistý, že kdyby polovina lidí v ČR, měla ještě dodnes starý černobílý televizor, tak my, co doma máme už ten placatý a barevný, bychom se dmuli pýchou a cítili mnohem šťastnější.

Obdobně, kdyby polovina národa jezdila v trabantech, tak by všichni majitelé Škody Octavia byli hrdými králi silnic – jenže, i kdybychom si všichni místo Škodovek pořídili BMW, Audi a Mercedes, je téměř jisté, že by se právě z těchto značek po čase stal "novodobý Trabant" a zase by se dalo závidět všem, kteří jezdí v Aston Martin, Rolls-Royce, Lamborghini, Ferrari, Bentley či McLaren.

Co pak? Vsadil bych se, že kdyby všichni jezdili v Rolls-Royce, pár šťastlivců objevivších starý trabant v garáži by rázem bylo "cool" a možná by trhali i rekordy v aukční síni Sothebys.

Adaptivní (zapomětlivá) mysl si vždy najde nové cíle

Jednoduše, lidská mysl je velmi adaptivní, což jí umožňuje rychle se přizpůsobit nové situaci a najít si nové cíle domnělé budoucí spokojenosti. Již kdysi si tohoto fenoménu všiml ekonom Richard Easterlin, podle nějž je popsán Easterlinův paradox. Ten stručně říká, že lidské štěstí není přímo úměrné materiálnímu blahobytu, resp. výši příjmu.

Když bohatne celá společnost, nejsou její jednotliví členové šťastnějšími. Když však bohatnou jen někteří uvnitř společnosti, která jako celek stagnuje (HDP neroste), jsou tito vyvolení skutečně šťastnější.

Já bych snad ještě dodal, že bohatství je samozřejmě předpokladem šťastného života, ale nikoli nutnou podmínkou. Zvažte, že lidí, kteří se narodili v aristokratické rodině, studovali Harvard nebo Oxford, ale po třicítce skončili na protialkoholním léčení, spáchali sebevraždu, nebo zemřeli na rakovinu – takových bychom našli více než dost, aby bylo jasné, že bohatství samo o sobě ke štěstí nestačí.

Když ekonomický růst nedělá lidi šťastnějšími

V ekonomii se tak začal tvořit zvláštní proud zaměřený na výzkum štěstí (When Economic Growth Doesn't Make Countries Happier) v němž jde o porovnávání HDP (hrubý národní produkt) a HDŠ (Hrubé národní štěstí, Gross National Happiness). Například v Bhůtánu, malý stát v himálajských horách, již mají zvláštního ministra, který se snaží právě o štěstí dbát. Vypadá to samozřejmě úsměvně, ale snaha o maximalizaci štěstí má přece jen své kouzlo v tom, že se alespoň přímo ptá na příčinu: Co nás činí šťastnějšími? Jsou to skutečně především peníze?

Česká republika

Nyní ale zpět k České republice a dostupným statistickým údajům. Podívejme se, jak se v ČR žije dnes a jak se nám žilo před dvaceti lety. Na pomoc budeme potřebovat údaje ČSÚ a srovnání dobových cen s koupěschopností obyvatel, kterou určuje průměrná měsíční mzda.

Pokud máte námitku, že Vaše mzda přece není ta průměrná, zkuste najít výplatní pásku z roku 1998, zda jste náhodou neměli stejně podprůměrnou (nebo nadprůměrnou) mzdu i tehdy. Každý, kdo měl třeba 70% průměrné mzdy v roce 1998 i 70% v roce 2018, si polepšil v kupní síle stejně jako ten, kdo měl mzdu průměrnou či nadprůměrnou v obou časech. Jde o to vždy srovnávat správná čísla, tedy v prvé řadě vlastní historii blahobytu.

Škoda Octavia 1. generace (1998) / Škoda Octavia (2018)

Škoda Octavia 1. generace (1998)

Cena při nákupu: 350 000 Kč  = cca 30x průměrná mzda
Motor: 1.6 MPI/74 kW
Komb. spotřeba [l/100 km]: 7,9
Výbava základního modelu: airbag spolujezdce pouze za příplatek, ABS pouze za příplatek, více v tomto článku.

Škoda Octavia (2018)

Cena při nákupu: 437 900 Kč = cca 13 průměrná mzda
Motor: 1,0 TSI/85 kW
Komb. spotřeba [l/100 km]: 4,8
Výbava základního modelu: v ceně je centrální zamykání s dálkovým ovládáním, ABS, manuální klimatizace, chlazená schránka u spolujezdce, kontrola tlaku v pneumatikách, airbagy řidiče a spolujezdce (s deaktivací), boční airbagy vpředu, hlavové airbagy a kolenní airbag řidiče

Verdikt

Na první pohled je jasné, že dnes byste potřebovali ze mzdy ušetřit (nebo se zadlužit) méně jak polovinu toho, co před dvaceti lety (30:13). Zároveň za tyto peníze získáte automobil, který má vyšší výkon, nižší spotřebu a rozhodně lepší výbavu. Máme se lépe.

Televize GoldStar CF-29C36X (1996) / Televize Philips 32PFS5803 (2018)

Televize GoldStar CF-29C36X (1996)

Cena při nákupu: 22 442 Kč = cca 1,9 průměrné mzdy
Uhlopříčka 29" (72 cm)
Rozlišení: 720 x 576 pixelů (PAL)
Katodové trubice (CRT)

Televize Philips 32PFS5803 (2018)

Cena při nákupu: 6 300 Kč = cca 0,2 průměrné mzdy
Uhlopříčka 32" (80 cm)
Rozlišení: 1920 x 1080 Full HD
Plochá LED

Verdikt

U spotřební elektroniky je posun výrazně dramatičtější, než u automobilů. Jako vodítko jsem použil účtenku od televizoru, který jsem sám zakoupil v roce 1996*. Dnešní televize je plochá a s rozlišením, o němž se mi v dobách VHS karet s úsporným "long play" režimem ani nezdálo. A pořizovací náklady? Za stejný díl mzdy, který v roce 1998 připadal na nákup dobré televize, si jich dnes můžete pořídit hned deset a výrazně lepších (1,9 = cca 10 x 0,2). V roce 1998 nákup TV spolknul téměř dvě celé mzdy, dnes jen 20% z jedné průměrné. Máme se lépe.

Basketbalová bota NIKE Air MAX CW (1996) / Basketbalová bota NIKE LeBron 16 (2018)

Basketbalová bota NIKE Air MAX CW (1996)

Cena při nákupu: 4 690 Kč = 40% průměrné mzdy

Basketbalová bota NIKE LeBron 16 (2018)

Cena při nákupu: 3 999 Kč = 12% průměrné mzdy

Verdikt

Pro srovnání špičkové sportovní obuvi jsem použil účtenku od bot Nike, které jsem zakoupil v roce 1996*, v dobách, když jsem ještě snil o tom, že bych mohl létat vzduchem jako Michael Jordan. Rozdíl je opět znatelný. Nákup špičkových sportovních bot před dvaceti lety si vyžádal 40% průměrné mzdy, dnes srovnatelné koupíte za 12%. Máme se lépe.

Vývoj průměrných cen vybraných potravin

Potraviny

Pojďme se podívat ještě na potraviny. Zdražilo nebo zlevnilo jídlo od roku 1998 v poměru k průměrné mzdě? Jak ukazuje graf výše, ceny potravin jsou vyjma másla téměř nehybné. Pokud však roste průměrná mzda, jsou tím pádem potraviny relativně lacinější, než dříve.

Chléb kmínový 1kg (1998)

Cena při nákupu: 15,82 Kč = 746 kg možno koupit za průměrnou mzdu

Chléb kmínový (2018)

Cena při nákupu: 25,70 Kč = 1 316 kg možno koupit za průměrnou mzdu

Verdikt

Dnes si za průměrnou mzdu můžete koupit neuvěřitelných 1 316 kilogramů chleba, což je o 76% více, než před dvaceti lety. Máme se lépe.

Máslo 250gr (1998)

Cena při nákupu: 26,33 Kč = 448 ks možno koupit za průměrnou mzdu

Máslo 250gr (2018)

Cena při nákupu: 51,90 Kč = 652 ks možno koupit za průměrnou mzdu

Verdikt

I přes "máslovou horečku", která zahýbala cenami v roce 2017, si dnes můžete průměrně koupit o 46% více kusů másla, než v roce 1998. Máme se lépe.

Jakého věku se pravděpodobně dožijeme

Zdraví

Na závěr ještě jedna důležitá tabulka. Co by nám bylo platné, že máme spoustu lepších a vpravdě dostupnějších vymožeností (cena vhledem ke mzdě), když bychom neměli čas jich užít**. Podívejte se na graf výše "Vývoj naděje dožití (střední délky života) při narození v Jihomoravském kraji a ČR". Od roku 1991 do 2015 vzrostla střední délka života v Jihomoravském kraji u mužů o 7,48 roku a u žen o 5,99 roku. Myslíte, že se i díky tomu máme lépe? A má smysl se ještě dál ptát?

Máme se špatně?

Samozřejmě bych nechtěl být považován za pozitivistického blázna, který nevnímá současné problémy. Snažím se ale poukázat na to, že otázky, které lidé dnes řeší, nejsou často povahy základního materiálního zabezpečení a nesouvisí obvykle s otázkou přežití (Budeme mít zítra co jíst a do čeho se obléct? Budeme mít kde spát?) Spíše se v našich končinách zabýváme nedostatečným respektem k zákonům, korupcí, délkou soudních procesů, ekologií, lidskou důstojností (svazky homosexuálů, právo adopce ...), důvěrou k institucím, věrohodností zpráv (fake news), školními osnovami, umělou inteligenci, právem na exekuce a samozřejmě neustálým srovnáváním s našimi sousedy. Jsou to vše problémy hodné řešení, to bezesporu, ale mám pocit, že většina lidí, takříkajíc pro samé stromy nevidí les, tedy nevnímá, v jakém blahobytu se přitom všem nacházíme.

Zpětné reakce na článek i odpovědi

PM: "A co příjmová nerovnost v ČR ... není u nás v ČR způsobena tím, že máme málo vyčnívajících českých kapitalistů, protože naši kapitalisté nejsou naši, ale jsou ze zahraničí...?"

Odpověď: Tuším, kam otázka míří, ale obávám se, že v ohledu příjmové nerovnosti se v ČR máme také dobře. Podle toho, co píšeš, by Africké země musely být velmi rovnostářské, protože tam kolonialisté minulosti i současnosti plundrují, co to jen jde (paralelně jako Ty poukazuješ na vývoz dividend u nás). Když se podíváš na mapu nerovnosti, tak zjistíš, že Africké státy jsou výrazně červenější/nerovnější než Evropa a ČR.

HB: "Pěkné, ale článek nepostihuje celý spotřební koš. Co nemovitosti, energie atd.?"

Odpověď: Je pravda, že článek nepostihuje vše, co k životu potřebujeme. V článku chybí školství, zdravotnictví a mnohé další. Nicméně je potřeba říci, že stejným nedostatkem trpí i spotřební koš ČSÚ, který není košem všech služeb a statků, ale jen vybraných segmentů. Zkusím spotřební koš kriticky rozebrat někdy příště. Nyní alespoň ty nemovitosti. Jak se změnila cena nemovitostí od roku 1998?

Cena bytu m2 1998 Brno JMK

V roce 1998 byla cena 1 m2 přibližně 10 tisíc Kč ve městě Brně, v roce 2018 pak cca 40 - 50 tisíc Kč. Mzda se však v tomto mezidobí pouze trojnásobila, takže je fér připustit, že ceny nemovitostí rostly rychleji, než mzda. Je tu ale jeden háček, který není často zmiňován. Málokdo totiž kupuje byt za peníze, které má, ale obvykle si je půjčuje. Správné, avšak velmi složité, je tedy srovnat cenu bytu včetně jeho financování. A zde se již obrázek výrazně mění. Jen pro ilustraci níže. V roce 1998 byla úroková sazba hypotéky 11,5%, zatímco v roce 2018 už jen 2,5%. Pokud tedy použiji tato čísla na byt za 500 tisíc (1998) a 2 miliony (2018), tak mi vyjde, že měsíční splátka se v mezidobí pouze zdvojnásobila, zatímco mzda se zvýšila 3x.

Výpočet hypotéky 1998 / 2018 Sazby hypoték 1998

Pod čarou

* Srovnání účtenky z roku 1996 a platu z roku 1998 je nezbytné jednoduše z toho důvodu, že nemám k dispozici lepší data o dobových cenách, než z mého šuplíku. Jedná se o dobu, kdy nebyl běžně dostupný internet s e-shopy a nejsou tedy přístupné dobové ceníky v PDF. Srovnání navíc není zavádějící v tom smyslu, že zboží z roku 1996 by mělo v roce 1998 stát spíše méně nebo stejně, takže při výpočtu nedochází ke zkreslení v neprospěch minulosti, spíše naopak – spotřební zboží během let postupně zlevňuje.

** Častou námitkou v tomto ohledu je, že nezáleží na délce života, ale na jeho kvalitě. Nenašel jsem ale hodnověrnou studii, která by ukazovala, že prodloužená délka života s sebou nese zásadní snížení jeho kvality v pozdních letech. Samozřejmě s prodlužujícím se věkem přicházejí jistá omezení, úbytek sil a schopností, ale to jsou opět výzvy pro hledání nových technologií a léků.

Použité obrázky:

Facebook Twitter Instagram