o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt
Kaleidoskop 2017/20
Průmysl 4.0 – jak danit podniky a podnikatele?
Práce bude i v době průmyslu 4.0 dostatek, z čeho ji ale platit?
Jak jsem se snažil ukázat v mém minulém článku o průmyslu 4.0, nemám obavy, že by tak říkajíc nebylo co dělat, tedy že by nebyla žádná práce, kterou by lidé mohli vykonávat. Práce bude dostatek, ale zároveň vznikne otázka kde vzít peníze na odměny a jak lidi motivovat do určitých druhů prací, které doposud nebyly vnímány právě jako prestižní? Nyní tedy k první otázce.
Starý dobrý Jánošík
První, co člověka napadne, je jistě zdanění. Velmi často slyším v souvislosti s průmyslem 4.0 o zdanění práce robotů. Zhruba slovy: „Když ten člověk nemá co na práci, protože mu ji robot vzal, měli bychom robota zdanit tak, aby toho člověka bez práce uživil“. Krásná, ale v pravdě socialistická myšlenka.
První problém je v tom, že takový přístup příliš nemotivuje člověka bez práce, aby něco kloudného začal dělat. Druhý je v tom, že každá koruna, kterou vybírá stát na dani, musí projít přes mnoho úředníků, takže na konci z ní zbude vždy pouze zlomek, a tedy almužna pro člověka bez práce.
Třetí problém vidím pro změnu v tom, že podnikatelé opravdu neradi platí daně. A pokud je jakákoli možnost se placení daní vyhnout, tak se o to obvykle pokusí.
Co tedy s tím? Nabízí se i jiné řešení, jak peníze, které odejme průmysl 4.0 pracujícím, ponechat v kapsách právě těch, kteří přišli o práci? Lze je zaměstnat jinak?
Ať průmyslníci 4.0 sponzorují (alternativa zdanění)
Podle mého skromného názoru je ideální cestou, jak se vyhnout mašinerii přerozdělování, rozšířit možnosti sponzoringu tak, aby se daně podnikatelů nezvyšovaly. Účelový a lokálně prospěšný sponzoring dokáže totiž zaměstnat jiným způsobem i ty, kteří o práci právě přišli. Zkusím pro představu jeden modelový příklad.Podpora lokální ekonomiky
Představme si továrnu na obrábění kovových součástek, která propustila polovinu zaměstnanců, protože jednotlivé stroje se již dovedou programovat a kontrolovat samy navzájem. V případě zavedení daně z práce robotům začnou majitelé i akcionáři skřípat zuby. Pokud však dostanou možnost začít ve větší míře sponzorovat aktivity v okolí továrny a odečíst si vydanou částku od daňového základu, udělají třeba následující:
- 100.000,- Kč dostane fotbalový klub juniorů, ve kterém hraje ředitelův syn.
- 200.000,- Kč získá od továrny nedaleké muzeum výroby železa.
- Posledních 200.000,- Kč pošle továrna do institutu výzkumu a vývoje vysoké místní vysoké škole.
Výsledek
- Prvních 100 tisíc z fotbalového klubu bude inkasovat reklamní agentura na propagaci pomocí tištěných materiálů a v rozhlasu. Peníze tak získají „živí“ lidé, protože v reklamních agenturách roboti zatím pracovat neumí. Přes reklamní agenturu doputuje částka rovněž do rozhlasu a místní tiskárny atd.
- Za druhých 200 tisíc si muzeum nechá opravit střechu, což bude vyžadovat zručné řemeslné práce. Peníze opět skončí v kapsách těch, kdo práci potřebují.
- A konečně, vysoká škola za 200 tisíc zaplatí stipendium nějakému novopečenému doktorovi, který bude mnoho měsíců bádat nad technickým zadáním, jak zefektivnit určitý výrobní proces.
Bohužel jediný, kdo na celém popsaném procesu ztrácí, je řada úředníků, kteří by jinak zdaněné peníze museli rozdělit a zkontrolovat jejich využití.
Jak se vyrovnat s těmi, kteří chtějí systém přelstít
Nedělám si iluze, že systém radikálního zvýšení možnosti sponzorování ze strany podnikatelů vyřeší všechny problémy průmyslu 4.0. Určitě se najde dostatek „podnikavců“, kteří budou chtít využít systém především ve vlastní prospěch. Slyšel jsem o běžné praxi (zvláště ve sportovních klubech), která funguje přibližně takto: „my ti dáme sponzorský dar 100.000,- Kč, ty si necháš 20% a 80% nám vrátíš bokem na černo, případně zaměstnáš tady Lojzu, který ale nebude nic dělat a jen dostane peníze od Tebe“.
Stačí mít například rovnou daň (stejnou pro OSVČ i s.r.o. a další), aby nehledal nikdo skulinu, jak vyšší zdanění obejít.
Ovšem svět bude právě tak dobrý, jak dobrý si ho sami uděláme: pokud různé kluby, neziskové organizace a školy nebudou vycházet podvodným praktikám vstříc, budou muset průmyslníci 4.0 sponzorovat skutečně uvážlivě to, co si myslí, že bude skutečně užitečné pro lepší život v daném okolí a také jejich zaměstnance. Navíc finanční úřady mohou bedlivěji kontrolovat využití financí takto sponzorovaných organizací a podvodné praktiky trestat tak, aby se prostě nevyplatily.
Sponzorskými dary k lepším zítřkům
Dokončím můj příklad úvahou: pokud továrna zaměstnává třeba 100 švadlen, má pro ni jistě smysl sponzorovat blízkou mateřskou školku. Pokud firma vyrábí sportovní oblečení, bude jistě podpora sportovního týmu ideální reklamou i z toho důvodu, že se jeho členové mohou stát obratem zákazníky sponzora, pokud se na vlastní kůži přesvědčí o kvalitě materiálu (řekněme, že tým dostane finanční obnos i nové oblečení na tréninky). A konečně já a sám, byť nejsem žádný průmyslník 4.0, ale jen malý živnostník, kdybych mohl odečítat větší sponzorské položky, určitě bych zvážil, co v mém nejbližším okolí stojí za podporu (mám děti, rád sportuji, chodím na koncerty atp.), protože můj sponzorský dar dokáže zaplatit práci někoho druhého, která je pro mě přínosem.
