o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt

Kaleidoskop 2017/14

Co je dar? Definice daru a jak se vrátit k jeho pravé podstatě (dar bez daně)

Daň

O problémech s darovací daní jsem psal v minulém článku. Uvědomil jsem si však následně, že nebude na škodu dodatečně přesněji definovat, co dar je, a lépe nastínit, jak by bylo možné upravit zákony tak, aby lidé institut daru využívali smysluplně a jak uvolnit svázané ruce těm, kdo by rádi něco skutečně nezištně darovali někom blízkému, se kterým však nejsou v dostatečném příbuzenském vztahu (v opačném případě je nutné z daru nad 15 tisíc korun platit daň).

Co je dar?

Pomíjím přenesený význam slova (dar jako "talent" – "má dar jasnozřivosti" atp.) a uvažuji dále jen o předání nějaké věci nebo finanční částky (patrně lze darovat třeba i něco nehmotného jako patent, algoritmus atp. ale to běžného občana asi netrápí). Dar bych vymezil opisem tedy přibližně takto:

Příbuzní a spolužijící osoby

Zásadní problém, který vidím, je ten, že existuje spousta lidí, kteří jsou si velmi blízcí a z podstaty věci by měli proto mít možnost si bez jakékoli sankce (daně) dávat dary, ale tato skupina rozhodně není shodná s tou, kterou taxativně vymezuje zákon jako skupinu lidí příbuzných a spolužijících (dary osvobozené od daně jsou buď dary malé, do 15 tisíc korun za jeden rok od jednoho dárce, nebo od bližších příbuzných, případně osob, se kterými žije dárce trvale v domácnosti).

Dovedu si velmi živě představit situace popsané výroky níže, které by podle mého skromného názoru měly mít rozhodně morální nárok na osvobození od darovací daně - pouta a vazby mezi lidmi, obzvláště dnes, kdy žijeme ve světě globalizovaném a z části i virtuálním ("na Faceebooku jsme spolu přece stále"), se do značné míry rozcházejí s tradičním pojetím spolužití a rodinných vazeb.

Hodnota daru

Velmi důležitá je i hodnota daru, která může mít v čase proměnlivou hodnotu, a opět, podle mého skromného názoru, právě proměnlivá hodnota daru by měla mít vliv na možnost jeho „vrácení na vyžádání“ (více o této možnosti níže). Jen stručně:

Problémy, které mohou nastat

1) Dárce se dostane "do úzkých"

Tato možnost je naštěstí již ošetřena v zákoně.

Odvolání daru pro nouzi – § 2068: "Upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě. Obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba."

2) Obdarovaný je nevděčník a s dárcem se "rozkmotří" 

Na tento případ je také paragraf, ovšem podle mého skromného názoru má k ideálu hodně daleko.

Odvolání daru pro nevděk – § 2072: " Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny."

3) Obdarovaný nenakládá s darem podle představ dárce, dar patřičně neocení, případně další životní dráha obdarovaného není v souladu s ideály dárce

Zkusím nastínit několik příkladů, které ilustrují situace, kdy se může cítit dárce dotčen, ale zároveň jeho "dotčení" nemusí být shledáno natolik závažným, aby bylo možné dar odvolat podle předchozího bodu (§ 2072 – Odvolání daru pro nevděk):

    • Zhrzená tchýně: "Jo tak ty v tom autě, co jsme Ti loni dali, jezdíš za tou k**vou z Prostějova. Tak to jsem si o Tobě tedy nemyslela, že se tak zachováš k naší Marušce."
      Obdarovaný: "S Maruškou jsem se přece před týdnem rozešel. A to Vám řeknu, nemyslete si, že ona byla zrovna nějaká světice!"
    • Strýček sponzor z druhého kolene: "No Pepo, já čekal, že se s tím drahým foťákem dostaneš na uměleckou školu, a ne že budeš fotit tydle čuňačiny."
      Obdarovaný: "To nejsou čuňačiny, to je hodnotný a velmi estetický akt!"
    • Kamarád galerista: "Lojzo, když jsem Ti dal k narozeninám tu skicu od Picassa, tak jsem nečekal, že si ji pověsíš zrovna do tmavého sklepa plného plísní a pavučin. Dyť je to přece skvost!"
      Obdarovaný: "Co sejčkuješ, světlo nedělá kresbám dobře, mají být v šeru a nebo rovnou v depozitáři – a pavučiny tam dělají jen moje tarantulky, co mě, na rozdíl od Tebe, aspoň chápou a mají rády!"
    • Týmová spoluhráčka: "Sáro, tak já jsem Ti dala tuhle krásnou mičudu podepsanou loni celým Arsenalem a Ty teď jdeš hrát do Sparty. Zrádkyně jedna!"
      Obdarovaná: "Seš ale pošahaná, Sparta je nejlepší, kdybys byla co k čemu, tak jdeš do Sparty se mnou. Sparta je nejlepší!"
    • Kolega finanční poradce: "Jo tak Ty ses teď sčuchl s těma vochlastama a chodíte denně na Kovárnu mastit karty. Tak na to ten oblek od Hugo Bosse za dvacet tisíc, co jsme se Ti na něho v kanceláři složili k padesátinám, tedy rozhodně nepotřebuješ! Už smrdí kouřem a je pomačkaný."
      Obdarovaný: "To přece není žádnej pajzl, ale uznávanej anglickej klub Blacksmith's! A abys věděl, doutník, whiskey a partička bridže patří k životu vopravdovýho džentlmena. Nezáviď!"

4) Ukáže se, že dar má výrazně větší hodnotu, než bylo v době darování patrné

Zvláštní případ také může nastat, když se dar ukáže být časem výrazně cennějším nebo svoji podstatou něčím zcela jiným. Představte si, že jste dali v roce 1960 sousedovi BMW 501, protože už moc dobře nejezdilo a zavazelo Vám na dvoře. Soused jej umístil do garáže a ejhle, dnes má cenu skoro milion. Nebo jste koupili na "bleším trhu" prsten s velkým kamenem za 300 Kč, darovali jej jisté slečně, a vida, ono se ukázalo, že je to diamant s odhadní cenou 10 milionů (tato historka je pravdivá, vyjma části o darování – kámen, který byl v 80. letech zakoupen na za 10 liber se nyní bude dražit s odhadní cenou 350.000 liber, více na BBC). Nebo darujete někomu blízkému obraz neznámého mladého malíře, který Vám padl do oka, a ona je z něj za deset nebo dvacet let hvězda, které stačí v restauraci při večeři podepsat ušpiněný ubrus a útratu má grátis i se všemi hosty.

Přiznám se, že minimálně v případě kamene-diamantu bych se já sám cítil do jisté míry „podveden“ a přišlo by mi férové podílet se spolu s obdarovaným na nečekaném zisku v případě, že by diamant skutečně šel do aukce a nezůstal v šuplíku jako věčná upomínka našeho přátelství. Ostatně, pokud dnes najdete na svém pozemku starý poklad, tento náleží státu a Vám jen "nálezné". Neměl by i obdarovaný být obdobně v roli majitele toho, co dostal, a ne toho, co se z toho nakonec "vyklubalo"?

Královna koloběžka I. a dar, nedar

Jak jsem se snažil ukázat, existuje velké množství případů, které jsou takříkajíc „na hraně“ v bodě dva (Odvolání daru pro nevděk – § 2072), který se opírá o to, že obdarovaný "ublížil ... tak, že zjevně porušil dobré mravy". Tato definice je na můj vkus hlavně příliš široká, protože dokazovat, že někdo skutečně ublížil, že to bylo zjevné a co jsou a co už nejsou vlastně dnes dobré mravy (50% manželství končí rozvodem, v kině se chřoupe popcorn a ženy se opalují "nahoře bez" i mimo nuda pláže) ... to je moc velké sousto i pro bohatou fantazii jako je ta moje. Do této definice se bohužel vejde úplně všechno a nebo také vůbec nic.

S trochou nadsázky se mi zdá už skoro lepší darovat vrabce jako Královna koloběžka I. ("... a podala mu škatulku. Král vzal škatulku, rozvázal parádní mašličku, otevřel víčko a frrr! vrabec ulít.") a nedělat si další starost s tím, jestli ho budu chtít někdy vrátit zpět.

Co se dá, to už se z ruky nevydá, nebo ano?

Já jsem zastáncem předpokladu, že dar dává bohatý chudému (netřeba tedy snad dále přerozdělovat), případně že je dar vyjádřením díku a uznání, což jsou důležité morální hodnoty*, které je vhodné podporovat (kupříkladu v Anglii je DPH 0% na potraviny, knihy, léky, dětské oblečení atp. ... proč asi?)

Současná situace je tedy taková, že dárce se, až na zcela výjimečné případy, daru zpět jen tak nedomůže. Ke zvážení tak dávám následující myšlenku – širší možnosti způsobu darování, které by ošetřily všechny problémy nastíněné v bodech 3) a 4).

  1. Dary až do výše celkové hodnoty 50 tisíc korun (možná i více) za jeden rok od jednoho dárce nedanit. Praxe je ostatně taková, že si lépe situovaní milenci a celoživotní přátelé dávají drahé dárky, které by se již nyní danit měly, ale nikdo si toho není ani vědom, natož aby daně z darů platil.
  2. Ponechat svobodnou volbu dárci a obdarovanému, zda dar překračující hranici 50 tisíc korun
    1. Zdaní – v tomto případě bude platit současný model "co se dá, to už se z ruky nevydá" ... tedy dar je zpět nevymahatelný, vyjma naprosto výjimečných případů jako jsou odvolání daru pro nouzi nebo nevděk.
    2. Nezdaní – tehdy je však možné dožadovat se daru kdykoli zpět "bez udání důvodu" (nenáročná soudní procedura).

Zpět vzetí

Ke zvážení by bylo, zda by dárce v případě b) měl zaplatit sankci 15% z ceny daru (daň) za zpět vzetí vlastního rozhodnutí, aby existovala nějaká účinná překážka proti nadužívání této možnosti. Jsou jednoduše lidé, kterým záleží na tom, jak obdarovaný s darem nakládá a jak ctnostný život vede – právě proto dar dávají, aby obdarovaného motivovali v dalším snažení a započaté životní dráze. Využívat vrácení daru bez udání důvodu by tak pomohlo v případech, kdy dárci nechtějí na veřejnosti, resp. u soudu, takříkajíc "prát špinavé prádlo" a rozebírat osobní, často velmi choulostivé záležitosti („No nechtějte vědět, co mě ten Lojza udělal ...“).

Obdarovaní, kteří by si najednou nebyli tak jistí nabytým bohatstvím, by jednali snad mnohem uvážlivěji a „Damoklův meč“, který by se nad nimi vznášel, by možná více tmelil pouta mezi dárcem a obdarovaným, protože celá transakce by nebyla de facto nikdy uzavřena.

Dar by byl jakousi doživotní zápůjčkou, poté však již přecházející na dědice jako jejich plné vlastnictví.

Obdarovaný by již těžko mohl dárci sdělit: "Tůdle, nůdle, už je to moje – na Facebooku sice napsat nemůžu, že ho máš malýho, ale soukromně Ti teda řeknu, že jsi kus vola, že jsi naletěl mým krásným modrým očím. Chacha."

A spekulanti, kteří nyní uvažují o daru jako o formě výměny statků, která může být za jistých okolností výhodnější než klasický zdaněný prodej, by museli suše polknout, když by zjistili, že taková daňová optimalizace přináší na oplátku život ve velké nejistotě.

Ozubená kola kapitálu

Snad ještě spekulace na závěr – kdyby dary nebyly plošně zdaněny, možná by lidé cítili větší motivaci k jejich využití. Daňová brzda vytažená ze soukolí kapitálu by tak třeba pomohla roztočit vyčerpaná kola ekonomiky („No Pavle, rád bych Ti něco dal na ten Tvůj projekt cesty do Austrálie, ale když to musíš ještě zdanit … tak to spíš vypadá na týdenní pobyt v Tatrách nebo Piešťanech. Ach jo, má ten dar ještě vůbec nějakou hodnotu?“)

Každá věc, kterou pořídíte, abyste ji darovali, má na sobě již "nabaleno" DPH a každá finanční částka darovaná, která je poté směněna za zboží nebo služby, zrovna tak. Nepočítaje ani, že když cokoli v tuzemsku koupíte, abyste to někomu darovali, tak podporujete zaměstnanost (tedy oproti stavu, kdy Vám peníze "jen" nečinně leží na účtu).

* Poznámka

Dalo by se jistě namítnout: "Je třeba ale taky dar Al Caponeho jeho bratrům Ralphovi a Frankovi, coby vyjádření díku a uznání za jejich chrabré gangsterské činy, také důležitou morální hodnotou?" Má odpověď zní: určitě ano – zcela nemorální jsou ovšem ty gangsterské činy, za které bylo potřeba je zavřít!

Facebook Twitter Instagram