o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt
Kaleidoskop 2016/13
Migrace II. – Původnost a nepůvodnost, jak argumentovat?
Kdo k nám patří a kdo k nám nepatří? Jinak také řečeno "kdo je domácí a kdo cizák?" nebo "kdo si zaslouží žít a koho je třeba vyhnat či vyhladit?" To jsou poměrně časté a samozřejmě důležité otázky. Zkusím začít nějakou vzdálenou analogií, kdy se potkává nové a staré. Například, když si na starý jídelní stůl pořídím nové rohové chrániče, aby se o něj děti nezranily, určitě je to dobré spojení. Problém samozřejmě je, že tento příklad pokulhává, protože se jedná o neživé předměty. Chránič se nemůže přemnožit, převládnout či stůl jakkoli utlačovat. Ovšem když se dostal třeba „náš“ králík do Austrálie (více o invaze králíka divokého v Austrálii), ovlivnil výrazně tamní prostředí právě proto, že je je živý a plodný.
Nutno zde také připomenout, že když něco od nás odchází jinam, ať už je to králík nebo demokracie, je to často kladně vnímaná EXPANZE, zatímco příchod všeho cizího je téměř vždy apriori nežádoucí INVAZE (rostliny, živočišné druhy, jiná víra a zvyky …). Jako by „naše“ (původní) bylo vždy automaticky lepší než to „cizí“ (nepůvodní). Jenže při hlubším zamyšlení je možné nalézt spoustu výjimek – původní vlastí brambor je Jižní Amerika (Inkové), avšak jistě jsou „dobré“ a tak nějak už u nás zdomácněly a protože je vařila i prababička, tedy jsou tak nějak už „naše“ byť jde vlastně o import.
V exportu má naše pivo v zahraničí dobrý zvuk, stejně tak i Jaromír Jágr, kostkový cukr, Alfons Mucha, Baťa, Švejk, méně však už Radovan Krejčír, tunelování nebo řada počítačových virů, sporný by mohl být třeba i Semtex. Tedy ne vše „naše“, co nabízíme světu, je skutečně dobré.
Obvyklá argumentace
V podstatě nejrozšířenější argument, který má vysvětlit, proč se něčemu novému z vnějšku bráníme: „je to nepůvodní“. Nepůvodní je vždy totiž nějak intuitivně „zlejší“, například kopřiva pálí méně než bolševník, protože je naše domácí a babička ostatně říkala, že je také dobrá na revma, zatímco bolševník je „cizák“ z centrální Asie. A podobně i Lojza krade lépe, tak nějak „po našem“, zatímco Mehmed určitě „zvlčileji“. Tyto příklady jsou samozřejmě jen ilustrační – kopřiva je skutečně používána i jako léčivá bylina, bolševník nikoli, a k posouzení toho, jak kdo krade, by bylo třeba znát velmi podrobné detaily činu a zázemí aktéra.
Problém „původnosti“
Zásadní problém s „původností“ je ten, že prst na časové ose lze umístit kamkoli. Homo sapiens byl původně jen v Africe, takže v Evropě, Americe i jinde je nepůvodní a zasloužil by, tedy kdyby měla rozhodovat skutečně jen původnost, vyhubení.
Je to podobné jako rozdíl s frontou u lékaře a v supermarketu. U lékaře na rozdíl od supermarketu často nezáleží na pořadí v jakém pacianti přišli, ale na tom, jak nutně kdo potřebuje ošetřit. Málo kdo si také uvědomuje, že vždy existoval „původní“ stav, kdy ještě žádná fronta nebyla (třeba velký třesk).
Celá věc, jak už jsem naznačil v případě brambor, totiž leží zcela jinde. Rozhodující je vždy účelovost a prospěšnost pro toho, kdo něco nového přijímá. Brambory by asi nezdomácněly, kdyby z nich nebyl nějaký znatelný užitek. Novou, pro naši domácnost „nepůvodní“, kočku také přivítáme, když nám pomůže zbavit se „původní“ a nepříliš vítané myši. Penicilin, původem z Anglie, jistě vzbudil nadšení a ne pohoršení v ostatních zemích. Cokoli, co přináší užitek, snadnější obživu, radost, krásu nebo větší bezpečí a stabilitu, uvítáme. A naopak … Argumentace by proto nikdy neměla být opřena o „původnost“ ale spíše o vzájemnou prospěšnost.
Otázka pod čarou
Na závěr ještě myšlenkový pokus, který otevírá samostatné a zcela jiné téma (třeba zase na příště). Pokud někdo dnes u nás zvolá heslo „Afriku afričanům“, pravděpodobně se nikdo nebude podivovat a pár lidí možná i nadšeně zatleská, zatímco když řeknete „Evropu evropanům“ mnoho lidí se asi zamračí a někteří začnou reptat o šovinismu nebo nepatřičných nacionálních tendencích. Inu, zvláštní rozdíl v percepci téhož přístupu na dvou stranách.
