Kaleidoskop 2019/3

Bezhotovostní společnost

Bezhotovostní společnost

Odstranění hotovosti, Bitcoin a kryptoměny

Myslíte, že cinkání kovových mincí v peněžence bude brzy jen zvukovou kulisou v muzeu? Údajně nejdále jsou v přípravě na tzv. "bezhotovostní společnost" ve Skandinávii. Než tato finanční inovace dorazí i k nám, nabízím pár myšlenek PRO a PROTI. Obvyklý argument pro zavedení bezhotovostní společnosti (cashless society) je v zásadě tento:

Hotovostní peníze slouží převážně ke krytí trestné činnosti a k nezdaněným příjmům (stejný důvod vzniku EET), tedy šedé ekonomice. Z tohoto důvodu by bylo dobré peníze v podobě hotovosti úplně zrušit a veškeré transakce provádět jen bezhotovostně.

Odpověď:

Rada je mnohem jednoduší. Zrušme pouze bankovky s vysokou nominální hodnotou. Několik milionů, které se nyní vlezou do krabice od vína (případ David Rath), by pak již bylo poměrně těžké předávat nenápadně, třeba v krabici od autosedačky napěchované papírovými 100 Kč bankovkami, o kovových 50 Kč mincích ani nemluvě. Natož s tímto nákladem pak jít do banky a vkládat peníze na účet.

Otázka: S ohledem na možné fyzické přepadení, není výrazně pohodlnější a bezpečnější nosit s sebou pouze kreditní nebo debetní kartu, případně mobil, pomocí kterého lze platit také již elektronicky?

Odpověď:

1) Možnost selhání – pohodlnější to na první pohled být samozřejmě může, ovšem jak víme, technika čas od času selže. Čím složitější jakýkoli systém je, tím více bude náchylnější k chybovosti. Zvažte situace: čtečka platebního terminálu není schopná přečíst kartu, platební terminál není schopen připojit se online do bankovního systému a platbu ověřit, resp. realizovat. Samotná karta se nedopatřením ohnula, případně poškodila díky silnému magnetickému poli či jiným způsobem. Mobil je vybitý atp. A nebo, na kartě je úplně jednoduše přečerpaný limit, což na rozdíl od prázdné peněženky není na první pohled nikdy zřejmé. Mít tedy v kapse hotovost jako doplněk alespoň pro případ nouze, řekněme na nákup jídla a pití při výletě do přírody, kde technika selhává nejvíce, se zdá být rozumné. Spíš bych řekl, že hotovost v tomto ohledu pocit pohodlí rozšiřuje, ne omezuje.

2) Bezpečnost – pokud Vám někdo odcizí platební kartu, obvykle s ní může realizovat nákupy do výše 500 Kč, kde není potřeba zadávat PIN kód. Stejně tak je možné odcizit mobilní telefon, případně přihlašovací údaje do internetového bankovnictví. Bezhotovostní platby tedy neposkytují stoprocentní ochranu. Je však pravda, že odcizené peníze lze elektronicky mnohem lépe dohledat, než tomu je u anonymní hotovosti. Avšak, jak jsem uvedl výše, pokud řeším dilema, zda mi někdo ukradne 500 Kč bankovku z kapsy, nebo mi ze stejné kapsy odcizí platební kartu, na níž může uskutečnit bez PIN kódu nákup ve stejné výši, pak je to z hlediska bezpečnosti přece jedno (lze navíc sjednat pojištění pro oba případy). Málokdo normální chodí kupovat třeba automobil s kufrem malých neoznačených bankovek, jako by to byly rohlíky. A pokud ano, pak by se měl bát právem, že o peníze může na cestě přijít.

Otázka: Není ale pravda že bezhotovostní, tedy elektronické, peníze má člověk mnohem lépe pod kontrolou? Mohu si přece nastavit upozorňování na pokles celkového zůstatku na účtu, mohu mailem nebo SMS dostávat upozornění o odchozích a příchozích platbách, zároveň také upozornění na neprovedené inkaso a tak dále? Není to skvělé mít takový přehled?

Odpověď: To je bezesporu pravda, ale tento přehled není jaksi "zadarmo". Velká výhoda elektronických peněz je jejich přehlednost, ale zároveň platí, že elektronické peníze prostě nemáte z větší části vůbec pod kontrolou. Pokud se stát nebo centrální banka rozhodnou, že se na Vašem účtu objeví záporná sazba (úročení běžného účtu -1%), nečekaná daň nebo, že proběhne měnová reforma, která všem majitelům účtu odebere ze dne na den větší část jejich majetku, budete zcela bezbranní. V takovou chvíli v bezhotovostní společnosti zmizí možnost peníze vybrat a schovat doma pod polštář, nebo rychle vyměnit za cokoli s trvalejší hodnotou – tři klíčové úlohy, které peníze hrají, jsou totiž právě zachování "zakonzervování" hodnoty, usnadnění směny, a poskytnutí účetní jednotky. Měnová reforma proběhla ve 20. století celkem třikrát na našem území, takže statisticky se rozhodně nejedná o zanedbatelný jev, který se člověku během života nemůže jaksi přihodit.

Otázka: Nejsou tedy řešením kryptoměny jako Bitcoin, které nemá žádná centrální moc pod kontrolou?

Odpověď: Obávám se, že ne. Co se zdá na první pohled být výhodou, promění se rychle v pravý opak. Pokud zapomenete heslo k elektronickému bankovnictví, pošlete peníze omylem na špatný účet, nebo když se stanete obětí hackerského útoku, máte vždy možnost zavolat na zákaznickou linku banky, kde s Vámi příslušný pracovník bude problém řešit. Pokud se dostanete do podobných potíží u kryptoměny, není obvykle možnost jakékoli pomoci. Příběh kryptoměn a Bitcoinu mi připomíná v podstatě vzdálenou historii divokého západu a osídlování Ameriky.

Otázka: Dobře. Ale Amerika nakonec byla úspěšně osídlena. Nečeká tedy Bitcoin podobné osud když překoná prvotní potíže?

Odpověď: Předně, bylo by hloupé tvrdit, že Amerika byla před příchodem bílého muže osídlena neúspěšně. Onen úspěch byl vykoupen indiánským krveprolitím, jehož rozměry unikají běžné fantazii. Podobné "krveprolití" nyní probíhá také v oblasti těžby kryptoměn. Energetická náročnost těžby a provozováni kryptoměn v době, kdy zakazujeme 60 wattové žárovky a brojíme proti CO2 a globálnímu oteplování, je proto úsměvná i tragická současně. Nicméně je pravda, že je od sebe nutné oddělit obecnou technologii zvanou Blockchain a její konkrétní aplikaci zvanou Bitcoin. Blockchain má před sebou jistě zajímavou budoucnost a dočká se patrně užitečného využití, obzvlášť když jej zaštítí věrohodná instituce, která bude poskytovat i patřičný zákaznický servis (např. MMF drží třetí nevyšší rezervy zlata na světě a mohl by proto vydat kryptoměnu krytou tímto drahým kovem, ale je to jen můj tajný tip). Ovšem Bitcoin s nejvyšší pravděpodobností čeká stejný osud jako třeba Netscape, Napster nebo ve fyzickém světě řekněme trojplošník. Byly to svého druhu průkopníci, které však evoluce díky jejich vlastnostem neuznala za kandidáty vhodné k přežití. Přišli jiní a lepší nástupci.

Otázka: Lze tedy na závěr nějak stručně shrnout PRO a PROTI bezhotovostní společnosti?

Odpověď: Myslím, že ano. Jako u každé takové novinky, záleží vždy na motivací toho, kdo Vám ji nabízí. Úplnou bezhotovostní společnost nabízí především vybraní politici a bankéři proto, aby měli občany (klienty) lépe pod kontrolou, mohli je snáze ovládat a měli celkově snazší práci. Na druhé straně, co se týče motivace každého jednotlivého občana, nechť si každý sám zváží, jestli je lepší mít po ruce větší paletu nástrojů než pouze jeden jediný. Chytrý dřevorubec má jistě ve výbavě i rámovou pilu pro případ, že mu v lese dojde benzín u té motorové. Po městě můžete jezdit autem, na kole, MHD či jít pěšky; a to je myslím lepší než mít jen jednu z těchto možností. Takže mi přijde logické, že zachování hotovosti pro možnost malých plateb je rozhodně žádoucí a poskytuje člověku/zákazníku větší pohodlí a dobré záložní řešení (politik, obchodník a bankéř to samozřejmě má přesně naopak).

Navíc, abych odlehčil závěr, položil si někdo otázku, co v bezhotovostní společnosti budeme dávat žebrákům na ulici jako almužnu? Vždyť by ti nebozí lidé museli dost možná nakonec skutečně přiznat, jestli chtějí peníze na vlak nebo na pivo :-)

Vážně, nehledejme nový dokonalý systém, ale snažme se, aby raději lépe fungoval ten stávající.

Facebook Twitter