Kaleidoskop 2017/24

Omezení či rozšíření volebního práva - máme změnit všeobecné volební právo?

Má mít právo volit skutečně každý? Není mým záměrem dělat nyní sondu do historie volebního práva. Stačí jen zmínit, že kupříkladu ve Švýcarsku získaly ženy volební právo až v roce 1971, zatímco na Novém Zélandu se k urnám ženy dostaly již v roce 1893. To, co nyní považujeme za samozřejmé, k občanským jistotám rozhodně nepatřilo celá staletí. Například i v Řecku, kolébce demokracie, se otroctví považovalo za samozřejmé. Ale to je již jiný příběh.

Bezdětné ženy a přesvědčení pacifisté

K otázce zamyšlení se nad možností omezení volebního práva mě inspirovaly akademické úvahy Romana Jocha, který se zabýval otázkou, zda je správné, aby měli volební právo třeba i bezdětné ženy, případně muži, kteří odmítají vojenskou službu. Stěžejní v tomto ohledu má být ochota přispívat svým dílem celku (státu) výměnou za možnost ovlivňovat jeho chod ve volbách. Vzhledem k tomu, že důležitá je však především soudržnost společnosti, je podle mého soudu celkem jisté, že takto radikální omezení volebního práva by napáchalo více škody než užitku.

Právo rodičů volit za nezletilé děti

Zajímavá je také úvaha jiná: zda by měli mít možnost volit rodiče za své děti do doby, než dosáhnou plnoletosti? Tento model se mi intuitivně zdá rozhodně sympatičtější (mám ostatně dvě děti), ale problémy, které by s sebou přineslo takové rozšíření volebního práva jsou opět dalekosáhlé. Má mít právo volit za děti matka nebo otec? Při dnešním genderovém „vyrovnávání“ je asi zřejmé, kdo by to byl. Co když otec s matkou mají jiné názory a stranické preference? Co když jsou dávno rozvedení? Nakonec, počet dětí nevypovídá o schopnosti rodičů zodpovědně se rozhodovat zhola nic.

Kvalifikace k volbám (obdoba řidičského oprávnění)

Tím se vlastně dostávám k podstatě voleb – je právo volit něčím samozřejmým, co nastává dosažením plnoletosti, nebo by bylo vhodné se k účasti na volbách kvalifikovat, řekněme stejně, jako automobily mohou řídit jen lidé s řidičským oprávněním?

Otázka je jednoduchá: „Tak jako automobily mohou řídit jen ti, kdo o jejich funkčnosti a pravidlech provozu vědí dostatek, neměli by se na volbách podílet jen ti, kdo mají dostatečné znalosti o fungování státu a ekonomiky?“ Osobně si myslím, že by to bylo lepší. Proč?

K čemu je parlament a vláda?

To hlavní, co parlament a vláda řeší, je rozpočet a zákonodárství, tedy otázky ekonomické a právní. Podle mého soudu by bylo vhodné, aby volič měl alespoň základní znalosti v těchto oblastech, jinak nemůže být schopen vybrat způsobilé politiky.

Kdo zvolí dobrý tým?

Zkusme to na příkladu – řekněme, že by se fotbalový tým vybíral demokraticky. Otázka tedy zní: kdo vybere lepší tým pro národní reprezentaci? Bude to:

  1. 100 zcela nahodile dotázaných chodců na ulici starších 18 let. (Naprosto žádná kvalifikace, resp. jen nahodilá znalost problematiky fotbalu).
  2. Kolektiv 100 fanoušku. (Kvalifikace na základě dlouhodobého zájmu o danou oblast).
  3. Porota 100 odborníků složená z bývalých hráčů, trenérů, sportovních redaktorů, učitelů tělocviku atd. (Vysoká kvalifikace na základě profesní činnosti ve sportu či přímo fotbalu).

Předpokládám, či spíš tajně doufám, že bychom se shodli na tom, že druhá nebo třetí skupina má větší šanci, než ta první. Nemyslím si však, že třetí skupina těch nejvíce „osvícených“ je jasně tou nejlepší. Selský rozum je totiž leckdy výrazně hodnotnější než detailní znalost – řekněme asi tak, že někdy „pan profesor pro samé stromy nevidí les“ (tzv. „fach-idiotismus“).

A tak se ptám …

Kdo má větší šanci zvolit schopný parlament?

Bude to skupina lidí zahrnující úplně všechny svéprávné občany starší 18 let, nebo jen o něco málo menší skupina těch, kteří mají elementární znalost ekonomie a práva, tedy oblastí, jimiž se parlament a vláda zabývají? Domnívám se, že právě ta druhá možnost je správná (Kolik lidí „naletí“ prodejcům levných energií a zaručených investic, protože nemají elementární představu o fungování trhu v těchto oblastech, a stejně tak, kolik lidí „naletí“ slibům politiků, protože nemají ani základní představu o tom, jestli je lze realizovat).

Pravděpodobně budu považován za extrémistu, ale podle mého skromného názoru by se k volbám a tedy i k získání občanského průkazu měli lidé kvalifikovat složením zkoušky ze základů práva a ze základů ekonomie (základní body ústavy České republiky, schopnost vypočíst úroky z dluhu i ze spoření v horizontu dvaceti let atp.)

Stačí základní škola?

Spousta lidí má samozřejmě za to, že základní škola úplně stačí. Popravdě, já jsem nikdy nebyl na základní škole podrobně seznámen s mými právy a povinnostmi, a přitom jejich dodržování po mě stát vyžaduje. Předpokládá se rovněž finanční a právní gramotnost při podepisování všemožných smluv, ale opět se jedná o něco, co patrně není ještě běžnou součástí výuky na základní škole (pro jistou jsem se ptal mé neteře, která je nyní v osmé třídě).

Základní škola tedy podle mě jako kvalifikace k občanství a volebnímu právu prostě nestačí.

A co ti, kdo zkoušku nesloží?

Co tedy s těmi, kdo by neobstáli ve zkoušce ze základů práva a základů ekonomie, případně by o ni třeba ani neusilovali (jistě by neměla být tato zkouška povinná, ovšem příprava na ni v rámci výuky spíše ano)? Nic dramatického samozřejmě. Tak trochu po vzoru Velké Británie bych si představoval, aby tito lidé měli status „rezident“,tedy člověk, který platí daně a využívá vstřícnosti sociálního státu, ale není občanem, ale pouze obyvatelem dané země.

Nepřibude tak další sociální zeď?

Již slyším z úst kritiků: „Když se vyčlení vrstva „rezidentů“, nevznikne další zeď mezi lidmi? Zdi je přece ve společnosti potřeba bourat a propasti přemosťovat a ne vytvářet další rozpory!“

Odpověď by byla přibližně tato: „Předpokládám, že lidí, kteří by zkoušku ze základů práva a ekonomie, nesložili, by bylo jen velmi málo (rozhodně výrazně méně než 30% až 40% procent, kteří k volbám tak jak tak nechodí). Navíc, nejde o to, aby se někomu upíralo právo volit, ale aby naopak voličů bylo co nejvíce, ovšem dostatečně kvalifikovaných; připravených na politický dialog a schopných odolávat klamavé reklamě ­– obdobně jako silnice plné zkušených řidičů budou asi bezpečnější než ty, na které by se mohl vydat naprosto každý i bez řidičského průkazu“.

Neberte můj názor jako výzvu k revoluci. Vím, že se v dohlednu na volebních právech jistě nic nezmění. Zamýšlet se ale nad tím, co by mohlo jednou být, považuji za důležité při hledání lepších zítřků.

Facebook Twitter Google plus