Kaleidoskop 2017/20

Průmysl 4.0 – Máme se bát o pracovní místa? Připraví nás roboti a umělá inteligence o práci?

Inteligentní počítače nás zbaví nudné a otrocké práce před monitorem

Vše, co lze převést na jedničky a nuly, bude dříve či později automatizováno. Stačí vzít v úvahu již jen to, že článek, který právě čtete, nepíšu pomocí klávesnice, ale diktuji ho do mikrofonu mobilního telefonu, který jej pomocí rozpoznávání hlasu převádí na text. Až přijdu k počítači, otevřu si tento text ve Wordu, opravím v něm chyby  a  zveřejním. Mezitím však mohu šetřit oči a dívat se po krásných zelených stromech zatímco přemýšlím.

Na jednu stranu tak Google (jeho rozpoznávání hlasu) sebral jedno pracovní místo mé imaginární sekretářce, kterou bych mohl zaměstnat a která by zapisovala vše co diktuji nyní telefonu. Na druhou stranu, tato imaginární sekretářka může získat mnohem lepší zaměstnání, než poslouchat celý den mé filozofické výlevy a běhat mi navíc v patách se zápisníkem nebo diktafonem.

Odvažuji se tedy předpokládat, že všichni lidé, kteří sedí u počítače a vykonávají vesměs jednotvárnou práci v podobě zpracování a třídění dát, dříve či později o tento způsob výdělku přijdou. To je totiž to, oč v průmyslu 4.0 běží!

Lidé budou zase dělat to, k čemu jsou od přírody dobře vybavení

Na rozdíl od mnoha skeptiků nevidím budoucnost vůbec černě. Zásadní otázkou samozřejmě je, co budou dělat lidé poté, kdy je chytřejší počítače vyženou jinam. Velmi zjednodušeně řečeno: lidé se zase začnou ve větší míře "živit rukama" – začnou používat všechny končetiny, pohybovat se a vnímat prostor kolem sebe.

Méně depresí

Není podle mě také náhodou, že se v posledních desetiletích velmi rozmohly mezi lidmi psychické potíže a deprese. Závažným důvodem je totiž také to, že se lidé přestali pohybovat vnímat vlastní tělo ve skutečném prostoru. Lidská mysl a soustředění odcestovaly na mnoho hodin denně do plochého prostoru obrazovky a to zdravému duševnímu stavu rozhodně nepřidá.

Robotika 4.0

Práce vykonávaná rukama je však bohužel v mnoha případech považována za něco podřadného. Neplatí to samozřejmě ale ve 100 procentech případů. Jemné pohyby rukou zubaře si svoji důmyslností nezadají s baletem Národní opery. A i když se to na první pohled možná nezdá, tak není vůbec jednoduché nahradit také složitou koordinaci rukou zedníka, který si musí materiál nejprve sehnat, připravit maltu, a pak skládat cihlu k cihle, omítat, případně tu či onde ze zdi vysekat starou trubku, nebo ji naopak do zdi uložit.

Při vědomí zmíněného si stačí představit, jak vypadají současná "vesmírná vozítka", která by měla být vrcholem robotiky. Rozhodně mají na hony daleko k dokonalým terminátorům, kteří se (nerozeznatelní od člověka) prohánějí na filmových plátnech a v myslích tvůrců sci-fi.

Bohužel však manuální práce, byť nejde o pásovou výrobu, je považována často za podřadnou, což bude největší oříšek, který bude třeba v průmyslové revoluci 4.0 nutno překonat.

Práce bude (i ve světě umělé inteligence a průmyslu 4.0)

Osobně si myslím, že o práci v budoucnosti nebude nouze. Dokonalé inteligentní počítače obstarají práci s daty, která dnes zatěžuje mnohé lidi. Problémem se však stane, jak přesvědčit běžného člověka, aby se opět začal živit tak říkajíc "rukama" a odešel z pohodlí kanceláře vytvářet hodnoty někam do terénu.

Masáž zad určitě zvládne lépe živý fyzioterapeut anebo sličná Asiatka, než třeba robot Kryton (postava ze seriálu Červený trpaslík). Když celou věc hodně zjednoduším: stačí se jednoduše podívat z okna a člověk si hned uvědomí kolik práce ve fyzickém světě kolem nás je ještě zapotřebí, aby naše okolí vypadalo lépe, příjemněji a bezpečněji.

Jak přesvědčit lidi, aby si opět začali vážit manuální práce?

Stěžejní otázka tedy zůstává: jak přesvědčit lidi, aby si v době průmyslu 4.0 opět začali vážit práce "rukama"? Obávám se, že na to žádný jednoduchý recept není, respektive jedná se o součást výchovy a nahlížení na svět, který přenáší rodiče na své děti. Já sám si již dávám pozor, abych dětem neříkal věty typu: "Podívej tady na ty pány s lopatou. Jestli se budeš špatně učit, skončíš u výkopu jednou s nimi!" Jsem totiž přesvědčen, že i s vysokou školou se dost možná budou podílet na zvelebování fyzického světa vlastníma rukama, byť to nemusí být nutně těžké výkopové práce, ale třeba "jen" pořádání sportovních aktivit, stavba klubovny, nebo výzkum v terénu (o tom, jak tyto aktivity financovat – sponzorovat, více v dalším článku).

Čerstvý vzduch, čerstvá mysl

Na druhou stranu, pokud se náročný přechod podaří, lidé budou pravděpodobně spokojenější. Nudnou ani stresující práci počítače neznají. Když začne umělá inteligence zvládat nepříjemné úkoly sama, poznají lidé zase krásu čerstvého vzduchu i endorfiny, které jim v žilách rozproudí pohyb.

Můj názor je, že pokud nechceme v Evropě postupně vymřít (porodnost méně jak 2 děti na dospělý pár), je nutné dávat ženám najevo, že mateřství a péče o děti jsou tou nejobdivuhodnější kariérou, které mohou dosáhnout. Stejně tak, pokud chceme, aby lidé za 10 či 20 let nebyli zklamaní a bezradní z toho, že zmizela jejich židle v teplé kanceláři, na které dosud sedávali u počítače, měli bychom začít dávat zřetelně najevo, jak moc si ceníme fyzické práce, osobní péče o druhé a lokální angažovanosti ve volnočasových aktivitách.

Kam zmizela sekretářka?

Ona pomyslná sekretářka, kterou můj článek začínal, bude moci v tomto novém světě průmyslu 4.0 změnit povolání a stát se třeba zahradníci a strávit většinu dne mezi půvabnými květinami, případně se bude starat o přestárlé rodiče, ideálně si však pořídí dvě nebo spíše tři děti a její životní náplní  bude role vedoucí skautského oddílu nebo výtvarného kroužku SŠ. Bude dělat něco smysluplného, užitečného a v ideálním případě jistě velmi příjemného.

Nezapomeňte, že svět bude právě takový, jaký si ho my sami uděláme!

Diskuze

Je sekretářka vůbec součástí průmyslu 4.0, když nepracuje v továrně u pásu?

Ano i ne. Abych byl korektní, sekretářka pracuje v kanceláři ředitele, zatímco nový průmysl 4.0 zasáhne všechny, kteří pracují převážně u výrobních pásů v tovární hale. Ovšem i na sekretářku časem dojde, protože část její práce lze jednoduše digitalizovat a automatizovat. Řekněme, že od výrobních pásů v továrnách povede cesta k novým pracovním místům ve všeobecně prospěšných službách jako je policie, hasiči nebo třeba stavebnictví, školství, asistenční služby atd.

Kdo bude platit nová obecně prospěšná místa? Snad ne stát a daňoví poplatníci?

Tento přerod se jistě neobejde bez daňové reformy. Jeden z možných směrů nabízím v mém dalším článku.

Facebook Twitter Google plus