Kaleidoskop 2017/13

Darovací daň podrobně – smysl darovací daně a máme lepší řešení na dohled?

S mým kamarádem brněnským právníkem Petrem jsme měli opakovaně zajímavou diskusi nad vymezením pojmu „dar“ a současné povinnosti jeho zdanění. Na následujících řádcích bych se chtěl však vymanit ze strohých pout litery zákona, která je často neúprosná a jasná; povznést se na chvíli a podívat se na celou věc darovací daně z nadhledu, ve snaze načrtnout její smysl, který by za ní měl být patrný.

Skutečnost je dnes taková, že na dary se pohlíží jako na každý jiný příjem, takže „fyzické osoby platí patnáct procent, právnické osoby devatenáct procent z hodnoty daru.“ (zdroj: peníze.cz)

Daň jako nástroj přerozdělování

Daň jako taková má v prvé řadě sloužit k přerozdělování (jánošíkovské: „bohatým brát a chudým dávat“). Zde je však první kámen úrazu, protože historicky dary se dávaly především chudým, např. chléb či jiná forma „charitativní“ pomoci, případně obětní dary na usmířenou bohu.

Zdá se mi však, jako by dnes tento princip, že dar je v prvé řadě formou nezištné pomoci, přestával platit. Počítáme snad s tím, že dary dávají v prvé řadě bohatí zase bohatým? A je snad proto potřeba z každého daru kus „utrhnout“ a věnovat těm skutečně chudým? Mým uším to nezní příliš přesvědčivě. Co víc, příčí se to dokonce původnímu smyslu daru, ve kterém je i kus nezištnosti a dobročinnosti.

Presumpce viny a daň jako protijed na uštknutí nekalými úmysly

Smyslem darovací daně je podle mého soudu především snaha odradit vychytralé podnikavce, kteří by touto cestou chtěli obcházet zákon a ušetřit. Pro názornost: místo prodeje bytu, automobilu nebo vzácného obrazu nějakému normálnímu zájemci, by bylo vždy výhodnější nechat si určitou věc prodejcem darovat a zaplatit mu „bokem“ v hotovosti znatelně méně (jakýsi „dar za dar“ bez zdanění).

Při pohledu na zákon o darovací dani mám však pocit, že podezřelí jsme úplně všichni – asi jako když v Kauflandu u pokladny musíte popojet s vozíkem, aby bylo zřejmé, že jste si v něm nic nenechali (pro zasmání: abych odlehčil v takové chvíli mnohdy trapnou atmosféru, mám často nutkání ptát se mladých sličných pokladních, zda se nemám vysvléci rovnou do naha … ale obvykle přece jen odolám).

Ekonomický orloj

Existuje základní ekonomické pravidlo, na které se rádo zapomíná: můj výdaj je vždy příjem někoho druhého. Pokud někomu darujete 12.000,- Kč a on si za ně koupí dobré švýcarské hodinky (nebo mu tyto hodinky darujete rovnou Vy), do státní pokladny „cinkne“ 21 procent z této částky. Pokud na celou transakci však ještě aplikujete darovací daň, která se rovná dani z příjmu, smrskne se suma nejméně o dalších 15 procent, resp. celkově prodraží. Dotyčný obdarovaný bude v pozici, jako by si u Vás tyto peníze normálně vydělal prací, takže proč vlástně dávat? Veškerá nezištnost je „tatam“.

Já vím, psal jsem o „chlebu a jiné charitativní pomoci“, tak jaké švýcarské hodinky? Řekněme, že tři velké nákupy v supermarketu pro pohlednou leč osamělou maminku se dvěma dětmi by však možná již také byly nad hranicí daru. Jenže kdy o charitě přestaneme mluvit? Když se na Vás tato maminka za odměnu mile usměje? Když Vás políbí na čelo? Když Vás pozve na oběd? A co když Vás pozve na večeři a Vy zůstanete až do rána?

Dary osvobozené od daně

Dary jsou osvobozené od daně v případě, že součet jejich hodnoty od stejného dárce nepřesáhne hranici 15 tisíc korun za jeden rok, nebo pokud dárce patří do některé z těchto skupin:

  1. příbuzní v řadě přímé (rodiče, děti, vnuci…) a manželé
  2. příbuzní v řadě pobočné – sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety, manželé dětí (zeťové a snachy), děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů
  3. osoby, které s dárcem žijí nejméně jeden rok ve společné domácnosti, a které z tohoto důvodu pečují o společnou domácnost, nebo jsou na dárce odkázány výživou

Dotaženo do důsledku

Pokud by se zákon o darovací dani měl aplikovat do důsledku, začalo by to na světě vypadat věru asi hodně podivně. Představte si, že:

Jste muž, bláznivě jste se zamiloval o letních prázdninách do slečny, která Vám v letadle usnula na rameni, a rozhodl jste se své novopečené přítelkyni koupit pořádný mobil, vlajkovou loď od Samsungu, abyste slyšel její hlas v krystalické čistotě a mohl hltat její „nahulatá selfíčka“ v té nejúžasnější HD kvalitě. Ovšem pozor, chyba lávky, toto vyjádření neutuchající lásky zhmotněné do „chytré placky“ za hranici 15 tisíc korun je trestné, pokud jej dotyčná Afrodita obratem zase nezdaní! Že už jste zaplatili DPH? Pche, koho to zajímá. Rozhodně spolu přece nežijete „nejméně jeden rok ve společné domácnosti“, aby byl tento dar osvobozen, takže „hybaj“ se udat a platit podruhé!

Jste žena a Vaše nejlepší kamarádka má citové pouto k malému obrazu od Jana Dungla. Ten si zamilovala během prázdnin, které u Vás trávila, když jí bylo 12 let. A Vy ji chcete teď ke čtyřicátinám skutečně potěšit a dát ji tuto maličkost, protože není nic cennějšího než čiré a nezištné přátelství. Tak počkat, kresba od Dungla stojí bratru 800,- EUR podle jeho ceníku na webu, takže starší olejomalba, to nebude jen tak. Jakápak maličkost – „alou“ nechat udělat odhad soudního znalce a pěkně zaplatit daň. Já Vám dám dary! Žádná „maličkost“, to by tak hrálo, to by se to rozdávalo!

Zaclání Vám ve sklepě pěkné karbonové kolo, na kterém příliš nejezdíte, protože máte tři další a nestačíte na nich objíždět Vaše početné statky a nemovitosti. A kamarád, chudák, co ani nemá vlastní byt, by si jej třeba na rok, dva tři … čtyři s radostí půjčil, když má teď za co jiného vydávat peníze. Až slezete z těch pytlů zlaťáků, co máte nyní místo židle, tak se prosím zamyslete – Vy toho ubožáka chcete ale snad docela zničit nebo co? Po pár letech bude kolo jistě už na odpis, takže se jedná vlastně od dar, žádnou zápůjčku. Milosrdenství stranou, vy dva nejste příbuzní, takže tady se bude platit daň pane. A pořádně!

je už doufám jasné, že darovací daň je něco jako červená na semaforu, kterou každý den nerespektuje velká část lidí?

Lepší řešení

Zákon o darovací dani z mého pohledu připomíná sekeru Fiskars, kterou jsem si před pár lety pořídil na chatu. Na štípání dřeva je doslova úžasná, mohu ji jen vřele doporučit, ale když si chci dát ke svačině rybičky s cibulí, bude lepší použít na přípravu elegantnější nůž.

Samozřejmě chápu, k čemu byla darovací daň stvořena – k potírání velkých daňových úniků („kámo, já ti dám tenhle byt a ty mě dáš zase tamten kufřík peněz prostě jen tak“). Ovšem existuje i elegantnější řešení.

Kdyby byly centrální bankou z oběhu postupně staženy bankovky v nominální hodnotě 5.000,- Kč, 2.000,- Kč a 1.000,- Kč, a zároveň byly omezeny výběry hotovosti na řekněme 100.000,- Kč za měsíc a jednoho člověka (rodné číslo), nebylo by podle mě už v oblasti darovací daně mnoho co řešit.

Koupit nebo prodat byt, obraz či nové auto „jen tak“ by bylo téměř nemyslitelné, pokud by takovou akci člověk aktivně nepřipravoval mnoho měsíců dopředu. A i v tom případě, kdo by riskoval a doma schovával pod polštář sta tisíce s tím, že nejsou pojištěny proti požáru a krádeži?

O tom, že „šrajtofle“ kdejakého novodobého Al Capone by brzy pukla pod náporem kovových padesátikorun a za drogy by jeho poskoci již nemohli inkasovat na černém trhu ve stejně černých Mercedesech, ale museli by si na takové předání narkotik vzít spíš Citroën Berlingo, kam by objemnou hotovost naskládali – „francouzská elegance“ řeklo by se, ale stejně, uznejte, že by to vypadalo strašně.

Ovšem já, stejně jako Pankrác, Bimbác a Servác, by si už nemuseli trhat vlasy na hlavě z toho, jestli mají honem utíkat na berní úřad zdanit bezedný měšec, čarovnou harfu a kouzelný klobouk, tedy dary tři trpaslíků (pomiňme fakt, že s bezedným měšcem by nebylo problém daň zaplatit, ale spíše, jak ji vůbec vypočíst!)

Ale vážně – chtěl jsem si vlastně jen postesknout, že se zcela vytrácí smysl daru, když je považován (a daněn) jako běžný příjem. A stačilo by přitom spíš „utáhnout kohoutky“ hotovosti, aby „velké ryby“ zůstaly „na suchu“. Běžný občánek, který se někdy pohybuje na hranici zákona, a často jednajíc i nevědomky a v dobré víře, stát (tedy nás všechny) nakonec příliš neochudí, protože každý finanční dar použitý na nákup zboží nebo služeb stejně neunikne povinnosti odvést DPH.

(Více k myšlence stažení bankovek vysoké hodnoty z oběhu - Kenneth Rogoff: The Curse of Cash, poutavá přednáška profesora ekonomie z Harvard University k jeho stejnojmenné knize.)

Dodatky z diskuse a kritického zhodnocení:

Facebook Twitter Google plus