o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt
Kaleidoskop 2017/10
Gender: Muži a ženy – společenské role … jsou role mužů a žen zaměnitelné nebo předem dané?
Debaty kolem společenských rolí mužů a žen jsou často velmi vyhrocené. Dva extrémní póly jsou zřejmé: jeden tábor tvrdí, že ženy jsou „od přírody“ předurčeny k plnění určitých rolí (matka, manželka, kuchařka, ošetřovatelka ...), druhý tvrdí naprostý opak. Krásnou ilustrací z opačného konce je tvrzení: „Naše společenské role mají s biologií velmi málo společného“ (Veronika Šprincová, předsedkyně Genderové expertní komory*, Hyde Park 10.2.2017, 24 minuta)
Rozumné je dle mého soudu uvažovat, že pravda je asi tak někde uprostřed. Doby, kdy ženy neměly volební právo a pestrost jejich životních vyhlídek připomínala dno trychtýře, ty jsou již dávno pryč. Na druhou stranu představa, že naše společenské role souvisí s pohlavím a tělesnou výbavou jen zcela okrajově, je přece jen těžko stravitelná. Zkusím pár příkladů.
Herecké role
Řekli byste, že Arnold Schwarzenegger byl „zrozen“ pro roli Terminátora? To asi ne. Nicméně byste jistě souhlasili, že svým vzezřením a tělesnými předpoklady se pro tuto roli „perfektně hodí“ třeba na rozdíl od jeho kolegy Dannyho DeVita.
Podobně třeba Robin Williams, který nezapomenutelně ztvárnil ženskou roli pečovatelky ve filmu Táta v sukni. Taky se pro ni jistě „přímo nenarodil“, ale „sedla“ mu jistě lépe, než kdyby se měl za ženu ve filmu vydávat třeba Sylvester Stallone nebo Chuck Norris.
Samostatnou kapitolou je pak tradiční japonské divadlo Kabuki, kde ženské role hrají pouze muži.
Film a divadlo je tak pěkným zrcadlem našeho světa – ukázkou toho, jak lze přebírat určité role, avšak pouze do určité míry. Každý rozumný divák pozná, že Dustin Hoffman v Tootsie nebo Jack Lemmon v Někdo to rád horké jsou spíše k pousmání – vím, byl to samozřejmě režisérův záměr, ale jde jen o to přiznat, že všichni herci se jistě nehodí na všechny role stejně jako všechny skutečné mužské role v životě není úplně ideální obsadit ženami. A obávám se, na rozdíl od přesvědčení paní Veroniky Šprincové, že ta „biologie“ na tom má přece jen lví podíl.
Účel a předpoklady
Každý máme předpoklady k něčemu jinému. Někdo je dobrý ve sportu, jiný v matematice atp. Přičemž snad není sporu o tom, že mužské a ženské tělo funguje přece jen odlišně, tedy přinejmenším na úrovni hormonů a pohlavních orgánů (mozek nechejme chvíli stranou, i když právě ony hormony mají zásadní vliv zejména na „vyladění“ míry agresivity, ale o tom více níže).
K předpokladům: je nasnadě, že osobní automobily a nákladní tahače se hodí každý lépe k něčemu jinému. Žádné z těchto dvou aut však není samo o sobě cennější. Jen na dovolenou je lepší vyrazit v osobním autě a tahač se bude hodit k přepravě skutečně těžkých přívěsů. Samozřejmě, můžete i na dovolenou vyrazit v nákladním tahači, ale spálíte přitom asi zbytečně mnoho nafty a přijdete o určité pohodlí (částečná zaměnitelnost). Zatímco, když budete chtít s osobním automobilem pohnout mnohatunovým přívěsem, budete patrně v koncích (nulová zaměnitelnost).
Šroubováky a NBA: stejnost a méněcennost
Řekli byste, že inbusový klíč je stejný jako šroubovák? Patrně ne. Nejsou stejné, protože každý budete potřebovat v jiné situaci (šroub s určitým závitem). Když tedy nejsou stejné, řekli byste, že je některý z nich je méněcenný? Patrně také ne. I když nejsou stejné, není žádný z nich lepší ani horší „sám o sobě“. Horší nebo lepší jsou jen v určité situaci, stejně jako auta v příkladu výše.
Když se vrátíme opět do světa lidí, můžeme se podívat na historii, kde se obsazení určitých rolí také postupem času mění – učitelé byli kdysi výhradně muži, dnes jsou to převážně ženy (alespoň na nižším stupni), v NBA kdysi nebyl ani jeden hráč tmavé pleti, dnes je jich většina. A tak by šlo pokračovat jednoduše dále. Dveře pro ty schopné a talentované, nehledě na jejich barvu kůže a pohlaví, jsou zdá se otevřeny dokořán.
Agresivní gen
Je zřejmé, že záleží právě na schopnostech a odvaze každého z nás, na jakou roli si troufne. Nemá ale smysl zastírat, že někdo je vybaven pro určité role lépe než jiný. Ten, kdo má v kapse zubní kartáček, je pro leštění podlahy vybaven jednoznačně hůře než ten, kdo má s sebou „rejžák“.
Co kdybych Vám řekl, že existuje genetická mutace, která 10x zvyšuje šanci, že se dopustíte násilného trestného činu? Mám na mysli jasně rozpoznatelnou genetickou výbavu, která zvyšuje tuto pravděpodobnost ne 2x ani ne 3x ale 10x! Souhlasili byste, že je rozumné, aby se člověk s takovými genetickými předpoklady zabýval raději něčím jiným, než je třeba péče o malé děti? Pokud ano, pak vězte, že takový gen existuje! Podle ČSÚ v roce 2015 spáchali lidé s chromozomem Y celkem 9303 násilných činů, zatímco lidé s chromozomem X jen 959, tedy cca 10x méně. Ano, chromozom Y může za zvýšenou agresivitu a krom toho také za to, že někdo je muž a jiný žena. Ať se nám to tedy líbí nebo ne, být ženou nebo mužem je bez diskuze statisticky významným předpokladem k určitému druhu chování.
Nenahraditelnost
Ženy určitě nemusí hrát určité ženské role, ke kterým jsou lépe vybaveny než muži (výchova malých dětí, sociální péče …). Muži je tu lépe, tu hůře nahradí. Ovšem v jednom ohledu jsou ženy zcela nezastupitelné, a to je přivádění dětí na svět. Společenství 100 žen s jedním plodným mužem „trubcem“ přežije spíše než společenství 100 mužů s jednou plodnou ženou „Venuší“.
Odpověď na feminismus
Správnou odpovědí na vzrůstající feministické tendence není podle mého soudu pouze otevřít ženám dveře do světa typicky mužských rolí (armáda, fyzicky těžké a nebezpečné práce …), aby se ženy na místě přesvědčily, že často není o co stát. Výzvou pro všechny je jednoduše dát ženám najevo, že jejich mnohdy těžko zastupitelné role nejsou podřadné, ale naopak velmi důležité a společensky prestižní. Takovou změnu však nezajistí žádná vláda ani nezisková organizace, ale jen každý jednotlivý muž, který o tom upřímně přesvědčí svoji ženu.
* (pod čarou)
MM: „Víte, jak vypadá genderová vyváženost Genderové expertní komory? Žen 118, mužů 7, dvě dle vlastního přání pohlavně nezařaditelné Michaela Antonín Malaníková a Míla O´Sullivan.“
