Kaleidoskop 2017/06

Diskriminace, tolerance a přepravní podmínky Dopravního podniku města Brna

Hranice tolerance a diskriminace

Při debatách o konfliktu víry a tolerance menšin jsem si uvědomil, že je potřeba důkladněji vysvětlit rozdíl mezi tolerancí a diskriminací. Dva příklady, které bývají často dávány vedle sebe, ale v jistém ohledu se podle mě zásadně liší:

  1. Hospoda s pomyslným nápisem „čmoudům nenalejváme“ … její provozovatelé v podstatě říkají: s tebou nechceme mít nic společného a nedodáme ti proto ŽÁDNOU naši službu. Myslíme si totiž, že jsi špatný a zavrženíhodný člověk. Všem ostatním bychom pivo dali, ale tobě rozhodně ne. I kdyby jsi venku umíral žízní, nám je to jedno! To je jistě projev diskriminace.
  2. Křesťanský hotel s pravidlem ve dvoulůžkových pokojích ubytováváme jen manželské páry … jeho provozovatelé v podstatě říkají: myslíme si, že ideální svět by měl mít určitá pravidla. Neodmítáme tě, jen jsme přesvědčeni, že má smysl chovat se určitým způsobem. Nabízíme ti proto jinou službu, pokud nesplňuješ naše pravidla (dva jednolůžkové pokoje pro kohokoli, nejen gaye). To je podle mého názoru projevem tolerance podle hesla „žít a nechat žít“ (my ti nenutíme náš pohled na svět, ale když přicházíš k nám, čekáme, že jej budeš respektovat, stejně jako my budeme respektovat tvoje pravidla u tebe doma).

Zásadní rozdíl mezi oběma příklady je v tom, že první podnikatel odmítá poskytnout veškeré své služby někomu, koho se rozhodl diskriminovat, zatímco ve druhém „tolerantním“ případě podnikatel pouze trvá na dodržení „interních předpisů“ jeho víry a přesvědčení – nabízí například jiný pokoj, který je v souladu s jeho pravidly, a v případě dortu s nápisem „Podporujeme manželství gayů“ zmiňovaném již minule, nabízí běžný dort bez takového nápisu.

Big Mac index a přepravní podmínky

Když jsem přemýšlel, jak nejlépe srovnat anglický a český právní systém, abych jednoduše nahlédl, jakou míru tolerance vyžaduje stát od občanů (a jakou míru svobody proti tomu nabízí), hledal jsem jako laik nějaké prosté řešení. Napadlo mě udělat podobnou zkratku, jakou je proslulý Big Mac index. Díky standardizovanému Big Macu, který je ve všech zemích stejný, můžete lehce srovnat jednotlivé velmi rozdílné a složité ekonomiky. Jednoduše proto, že McDonald's musí nastavit cenu Big Macu tak, aby si jej koupilo pokud možno co nejvíce lidí.

Napadlo mě tedy, že nebude od věci podívat se na přepravní podmínky DPMB a srovnat je s přepravními podmínkami Londýnské veřejné dopravy a zamyslet se nad tím, jak moc mohou být diskriminační, resp. jak moc se mezi sebou liší. Přepravní podmínky musí reflektovat to, co je v obecném právním řádu té či oné země stanoveno a na co je v rámci tolerance a diskriminace celá společnost „vyladěna“. Přepravní podmínky jsou navíc pod drobnohledem veřejnosti i soukromých právníků, kteří ji občas využívají. Přepravní podmínky jsou tedy dostatečně standardním zástupným vzorkem právního řádu a míry tolerance podobně jako Big Mac.

Přepravní podmínky Dopravního podniku města Brna

Pokud se pozorně začtete do přepravních podmínek DPMB, zjistíte, že je v nich několik významných omezujících článků, které ovšem rodilým Brňanům nepřijdou nijak zvláštní – jsme asi na určitou míru netolerance historicky zvyklí. Patrně proto, že tušíme, že nám na oplátku dává větší svobodu u nás doma (Když vy na mě v dopravě takto, tak já zase na vás u mě doma jinak!) Namátkou:

Jak vidíte, přepravní podmínky Dopravního podniku města Brna jsou vskutku inspirativním počtením a lze s nimi strávit dlouhé chvíle při čajových diskusích s přáteli nad tématem „tolerance a diskriminace ve veřejném prostoru“.

Přepravní podmínky Londýnské veřejné dopravy

Když nahlédnete do „Transport for London Conditions of Carriage“, budete patrně překvapeni stejně jako já. Vyjma pasáže o rozměrných a nebezpečných zavazadlech a zvířatech zde není nic o hlučném chování, zapáchajících nebo jinak odporných předmětech, zdržování se u dveří atd.

16. Zvířata – do prostředku hromadné dopravy si můžete v Londýně vzít „psa nebo neškodné zvíře, pokud existuje dobrý důvod pro to jej neodmítnout (například v případě, že se zvíře zdá být nebezpečné)“.

Můj závěr

V Londýně si na rozdíl od Brna můžete ve veřejné dopravě dělat více méně co se Vám zlíbí, jen pokud tím přímo neohrožujete zdraví, život a bezpečnost sebe nebo ostatních. V Anglii jsou tedy zdá se nad míru tolerantní, snad aby se někdo necítil diskriminován. Jenže, když se taková dobrá věc jako tolerance skutečně stane bezbřehou, pak je vidět, že se míjí svým původním účinkem. Jako podnikající křesťan, muslim či žid pak zapomeňte na svoji víru – tolerance má přednost!

Jsem nakonec velmi rád, že žiji „jen“ v přiměřeně tolerantním Brně. Nemusím také uvažovat o tom, že své podnikání pověsím na hřebík jen proto, že bych do něj nesměl promítat v rozumné míře své přesvědčení. Tedy, alespoň zatím!

Facebook Twitter Google plus