Kaleidoskop 2016/14

Mizející peníze – co přijde, až všichni splatí své půjčky?

Trocha osvěty nikdy neuškodí, obzvlášť pokud lidé žije v omylu. Když jsem před časem zakládal nové stavební spoření, překvapilo mě, že bankovní poradce mi s klidem vysvětloval následující princip: „Úroková sazba na Vašem spoření musí klesat, protože my nyní i levněji půjčujeme, takže když půjčujeme peníze našich klientů, tedy i ty Vaše, musíme na tom přece i něco vydělat. Takže ta úroková sazba na spoření je vždy nižší než ta, za kterou pak půjčujeme jiným (vaše) peníze.

Peníze z ničeho

Problém ovšem je, že takto to skutečně nefunguje – banky nepůjčují vklady ostatních klientů, aby profitovali z rozdílu mezi úrokovou sazbou běžného účtu a úrokovou sazbou půjčky, a evidentně to nevědí jen běžní lidé, ale také mnozí „odborníci“ z branže, jak vidno ze slov poradce. Banky půjčují v podstatě neexistující peníze – tyto peníze vzniknou právě ve chvíli stvoření nové půjčky – a vklady střadatelů slouží v podstatě jen jako určité minimální rezervy ke krytí rizik. Plyne z toho mnoho důsledků, mimo jiné i to, že tyto nově stvořené peníze ve chvíli splacení zase zaniknou, což je velmi zvláštní věc skoro se příčící zdravému rozumu (podrobněji níže). Kdo má pochybnosti o tom, že celý systém funguje právě takto, nechť nahlédne do článku "O úvěrech a depozitech", jehož spoluautorem je jistě dostatečně věrohodný Zdeněk Tůma, bývalý guvernér ČNB, z něhož si dovoluji citovat toto:

Povinné minimální rezervy jsou v celé EU jen 2 % vkladů ... banka může z 4 000 Kč počátečního depozita poskytnout úvěr až 200 000 Kč. Ovšem ačkoliv částky sedí, ve skutečnosti to běží spíše obráceně. Banka nejprve poskytne úvěr 200 000 Kč a potom začne shánět 4 000 Kč nových rezerv, aby splnila povinné minimální rezervy.“

Povinné minimální rezervy

Potřebné rezervy si může banka vypůjčit od jiné komerční banky, od centrální banky a nebo vyčkat, až přijde nějaký klient a uloží u banky právě třeba již zmíněné 4 000 Kč. Zde hrají velkou roli úrokové sazby centrální banky, o kterých je často slyšet i v médiích. Pokud jsou nízké či nulové, je pro banky výhodné si půjčovat od centrální banky, resp. centrální banka se právě tímto mechanismem snaží povzbudit ostatní komerční banky k tomu, aby více půjčovaly a pomyslná „kola“ ekonomiky se roztáčela. Jinak řečeno běžná komerční banka Vám ráda půjčí, protože ví, že si případnou chybějící minimální rezervu vypůjčí, dnes téměř „zdarma“, od centrální banky (nemusí tedy nutně spoléhat na vklady střadatelů a nové půjčky tak lze generovat na základě jiné půjčky, tedy půjčky od jiné banky nebo od ČNB). Nebo jste snad někdy v bance slyšeli větu: „No víte, my teď nemáme dost peněz, zkuste to zítra“? Patrně ne!

Splacená půjčka = 0 + úroky

Každá půjčka, který je splacena, v podstatě vynuluje původně vytvořený obnos – peníze, ve chvíli splácení půjčky tak v podstatě zaniknou. Zůstávají pouze úroky, které je třeba dorovnávat dalšími půjčkami, aby banky nekrachovaly. Pro názornost příklad tří bank M, Z a R a jejich bilance (nula v bilanci na začátku je míněna relativně, pouze jako počáteční stav, který nezohledňuje další aktiva jako držení dluhopisů, akcií atd. bankou):

1. Pro začátek je v každé bance skutečný vklad jednoho střadatele 4 000 Kč, který ji umožňuje půjčit až 200 000 Kč (ve skutečnosti mají tato čísla u bank ještě pár nul na konci, ale princip a neuvěřitelné poměry cifer jsou stejné).

2. Do banky M přišel nový klient, řekněme pan Bedřich, který si rozhodl půjčit 200 000 Kč na koupi auta s úrokem 2%. Převedl je obratem do banky Z, ve které má účet prodejce automobilu. Banka M je tak účetně nyní dočasně ve ztrátě, dokud tato půjčka nebude zaplacena.

3. Zaměstnavatel, který panu Bedřichovi poskytuje výplatu, má účet u banky Z. Panu Bedřichovi se brzy podařilo splatit celou půjčku i s úrokem 2% z banky Z zpět do banky M. V bance M nyní ony dříve stvořené peníze účetně de facto zaniknou, když celkový vklad pokryje půjčku (jedná se o transfer jedniček a nul v excelovské tabulce, nikoli o hotovost) a o krok níže zde pak vidíme už jen 8 000 Kč, což jsou původní 4 000 Kč sloužící jako minimální rezerva + výnos z úroku na splacené půjčce.

4. Naštěstí do banky Z převede svoji novou půjčku pan Emanuel, takže ta nezůstane v potížích „na nule“.

5. Díky tomu, že se zvýšila aktiva banky Z, ta může opět poskytnout vysokou půjčku panu Kristiánovi, který ji převede k bance M na nákup velké nemovitosti.

Z uvedeného je patrné, že:

  1. Aby se daly splácet úroky, musí vznikat stále nové půjčky (dluhy). Kdyby totiž byly všechny dluhy splaceny, systém by skončil bankrotem mnoha zúčastněných, protože by nebylo dost peněz na zaplacení úroků.
  2. I z malých počátečních vkladů lze vygenerovat astronomické půjčky, tedy nové „peníze“, které však ve chvíli splacení zase „splasknou“.

Jak to funguje? Podrobněji ...

Naprosto vynikající série krátkých videí, která popisují, jak celý systém funguje (v podstatě celý objem peněz v ekonomice ovlivňuje jen a pouze aktuální nálada bankéřů, resp jejich ochota půjčovat), můžete zhlédnout na YouTube s českými titulky:

  1. Mylné představy o bankovnictví
  2. Co je špatně na peněžním multiplikátoru?
  3. Jak peníze skutečně vznikají v bankách?
  4. Jak moc peněz mohou banky vytvořit?
  5. Vytvářejí banky skutečně peníze nebo jen úvěry?
Facebook Twitter Google plus