Lukáš Berta

o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt

Kaleidoskop 2016/02

„Masová migrace“

Po dlouhém otálení a mnoha jsem se rozhodl sepsat pár mých postřehů k aktuálnímu tématu „masové migrace“ (záměrně používám tento neutrální termín, který jen říká, že se ve větším měřítku někdo někam přesouvá).

• Migrace je příležitost – migrace sama o sobě není nic víc a nic méně než příležitost. Ovšem, příležitost koho a k čemu je vždy otevřené, resp. záleží velmi na podobě migrace.
• Migrace existovala vždy – svět není zakonzervovaný skanzen (byť by se to asi mnohým líbilo), ale naopak tu více a tu méně rozčeřená vodní hladina (i v té nejstojatější vodě funguje efekt zvaný Brownův pohyb, který způsobuje migraci částic).
• Masovost – nad migrací by se patrně nikdo nepozastavoval, kdyby aktuálně neprobíhala v masovém měřítku. Bohužel se vším, co probíhá masově (tedy ve velkém) jsou obvykle problémy. Masové fenomény jsou totiž obtížně zvladatelné (třeba demonstrace na náměstí). Pro ilustraci dva zcela osobní příklady:
  • Děti ve vaně – když koupu děti ve vaně, s oblibou zkoušejí, co „dělá“ studená a horká voda. Se studenou a horkou vodou je spousta legrace, je inspirativní a lze s ní vymýšlet všemožné hry (je to příležitost, jak jsem psal výše). Problém však je, když je jí moc. Je rozdíl dát si na kůži pár kapek studené nebo horké vody nebo si sáhnout na přívod té či oné a nebo masově vylít na děti celý kastról horké nebo ledové vody (to by jistě skončilo pláčem).
  • Cyklostezka – jezdím pravidelně na cyklostezce z Brna do Bílovic, která vede podél řeky. Vyjma značení na mapě je i první pohled zřejmé, že to není pěší stezka (vypadá totiž jako menší silnice). Nicméně o víkendech se stává, že ji zahltí pěší turisté (chodci, maminky s kočárky ve dvoj či trojřadu, pejsci bez vodítka, sotva chodící děti s nevypočitatelnými pohyby) a to i přesto, že řeka má druhý břeh, který není určen pro cyklisty a pěším turistům by tam jistě bylo lépe. Co je však důležité – i přes značení na mapě, cedulemi i zjevný vzhled této cyklostezky, zavládne znenadání masově jakási jiná atmosféra. Cyklista, který je najednou v menšině, je probodáván pohledy chodců, kteří dávají najevo svůj nesouhlas (cítí se najednou omezovaní, byť jsou na území určeném někomu jinému, totiž cyklistům). Nejdou ve většině případů pokorně po kraji ale hrdě středem. Někteří si pravděpodobně myslí, že je k tomu opravňuje právě ona početnost jako masová nadvláda (je nás nyní více než cyklistů, takže na to máme přece právo) a starousedlíci si pro změnu jistě myslí, že tudy mají přednostní právo chodit z historických důvodů proto, že cyklostezka je poměrně nová a oni tu přece chodili mnoho let před tím – oprávněně se tak dívají na cyklisty jako na migranty, kteří jim jejich cestu masově zabrali.
• Práva a povinnosti – všiml jsem si také, že mnozí se dnes dožadují svých práv, ale již méně lidí dbá na své povinnosti či závazky – tím nemám na mysli jen ty právně jasně definované (platit daně atp.), ale také stejně důležité avšak jakkoli nevymahatelné a nepsané morální principy – např. třídit odpad, žít zdravě nebo se věnovat výchově dětí (nemluvě o jejich produkci). Při masové migraci tak vzniká neodbytná otázka: když se jednoduše všichni trochu majetnější (a v mnoha případech i vzdělanější) seberou a opustí vlastní zemi, jak to pak asi bude v takové zemi vypadat? Každý jako jednotlivec má na odchod ze země jistě právo (právo být pacifistou atp.), ale pokud ho masově uplatní naprosto všichni … (analogicky, jak pak vypadá společnost, kde se každý svobodně rozhodne přejídat, netřídit odpad, být nevrlý atp.)
• Zbytečně polarizovaná debata – své postřehy uzavřu tím, že nejčastější je obvyklé černobílé vidění světa (a s ním spojené kladení zcela polarizovaných otázek typu: Je migrace dobrá nebo špatná?). Na jedné straně pak člověk vidí vítání všech příchozích bez rozdílu (patrně spasitelský syndrom) a nebo zvednutí zdí s úkolem nepustit k nám nikoho. Pravda, resp. rozumné řešení, je však zřejmě někde uprostřed.

YouTube / iVysílání:

Jan Sokol: Nač jsou peníze?

• Kde se vlastně vzaly peníze? Proč peníze neznají meze (nikdy jich není dost) ? V čem tkví tajemství Harpagona? Co znamená "utratit" peníze (stejně jako psa)? Proč se zavedením peněz klesla zločinnost? Proč jsou peníze vhodným prostředkem demokratického vládnutí? A mnoho dalších zajímavých otázek i odpovědí netradičně z pohledu filosofa a ne ekonoma.

Stanislav Komárek: Lidská přirozenost - co to vlastně je? Je bojovná nebo mírná?

• … jak kdy a jak u koho, přece! Velmi zajímavá exkurze do lidské i zvířecí říše. Publikum netvoří klasičtí posluchači, ale členové výjezdního semináře (tedy zřejmě sami přednášející).

Jiří Sádlo: Křídlatka, negři a jiné neofyty

• Poutavé srovnání "invazivních" rostlin s podobně vnímanými "vetřelci" v naší společnosti.