Kaleidoskop 2015/12

Vlastní zamyšlení:

Jsou zájmy obchodníků a zákazníků shodné?

Po jedné debatě na téma „má smysl podnikat v odvětví, kde konkurence tlačí ceny až na samou nulu?“ jsem se rozhodl sepsat můj názor na to, zda jsou zájmy obchodníků a zákazníků shodné, ze které vyplývá i odpověď na první otázku.

Podle mě je iluzí, že zájmy zákazníků a obchodníků/prodejců/výrobních firem jsou shodné. Naopak, zájmy firem nejsou v souladu se zájmy zákazníků. Blaho firem spočívá v tom, mít co nejlehčí život – vydělat co nejvíce peněz (mít nejvyšší marži) a nebojovat s konkurencí (např. mít ideálně monopolní postavení nebo kartelovou dohodu o společných vyšších cenách). Zájem zákazníků je přesně opačný – získat zboží a služby za co nejnižší cenu (bez marže či s nákup přímo v továrně s vynecháním obchodníka). Toto vzájemné přetahování mezi obchodníky a zákazníky pak vytváří tlak na cenu (marži), kvalitu výrobku, servisu, vyskytují se podřadné padělky atd.

Abych to uvedl na jasném příkladu. Když jsem před lety začal s tvorbou webových stránek, řekla jedna kamarádka mé tehdejší partnerce: „To je partie, toho se drž! Na webových stránkách vydělá jmění.“ Ovšem během let se trh měnil, konkurence rostla a cena základních webových stránek se snižovala tak, až se dostala prakticky na nulu. Dnes je běžné, že si pořídíte jednoduché webové stránky nebo eshop zcela zdarma. Jak je to možné? Jejich výrobce vydělá buď na reklamě, která je bude doprovázet, nebo na nepatrném poplatku za provoz hostingu (počítače, kde jsou stránky uloženy). Každopádně pro mne to bylo jasné sdělení – jednoduchými webovými stránkami se nelze dále jednoduše živit!

Řešením bylo buď dělat vysoce specializované stránky nebo eshopy na míru (technologií, designem, přístupem atd.) nebo se poohlédnout po jiné práci. V mém zamyšlení nejde však o můj příběh. Důležité je, že tento vývoj mi sice zkomplikoval život (posunul mě však také dále), ale představuje velké plus pro všechny, kdo chtějí mít webové stránky, tedy pro zákazníky – rozjet své malé podnikání nebo například jen publikovat názory na webu je nyní jednodušší a nesrovnatelně levnější. Dříve byste museli sáhnout hluboko do kapsy, nyní máte možnost začít s minimálními náklady. Každá mince má tedy dvě strany – co není podnikatelsky dobré pro mě (velká konkurence, která žene ceny dolů), je velkým plus pro zákazníky, tedy pro nás všechny. Ale já jsem zároveň i zákazníkem, protože kupuji zboží a služby (od potravin třeba až po hudbu). Něco jako „všeobecné blaho“ je v konkurenci patrně nedostižný ideál.

Lze tedy spílat na osud (neúprosný tlak konkurence), ale zároveň by si člověk měl uvědomit, jak moc podporuje tento tržní vývoj právě svým chováním. Každý nákup je podobný jako hlas ve volbách. Každým nákupem tedy hlasujeme pro nějaké řešení a dáváme obchodníkovi najevo, že podporujeme jeho model podnikání. Ruku na srdce tedy, zda skutečně většinou nákupů hlasujeme pro ideální svět, jaký bychom ho chtěli mít (třeba i dražší), nebo jednoduše pro takový, který je pro nás za daného stavu nejvýhodnější.

(poznámka pod čarou – existují výjimky, kde zcela neregulované tržní prostředí může napáchat více škody, jak užitku – kupříkladu bankovní sektor nebo farmaceutický průmysl – ale o tom snad až jindy, jsou to skutečně výjimky)


YouTube / iVysílání:

Petr Robejšek: VLÁDNUTÍ V CHAOTICKÉM SVĚTĚ

Mark Guiliana: Stadium Jazz

Norbert Záliš: Na Plovárně

TV dokument: ISLÁM A ZÁPAD


Rozhlas:

Stanislav Komárek a Petr Pelikán: Ohrozí islám západní svátky?

Marek Vácha: Je evolučně lepší polygamie nebo monogamie?

Marek Vácha: O eugenice


Články:

ČRO: Veřejná lednice


Blog Miroslava Macka:

Jak naučit dítě finanční gramotnosti: Dejte dítěti každý měsíc 100 korun a ihned mu seberte 50 korun na daně a sociální a zdravotní pojištění. Dále mu seberte 25 korun na bydlení, 20 korun na stravu a 10 korun na imigranty a jiné nezbytnosti. Chybějící pětikorunu si musí někde vypůjčit. Rychle si tak zvykne na to, co je v životě čeká.

V čase všeobecných lží se pravda stává extremismem.

Na popud pobouřených bojovníků za lidská práva přejmenovalo holandské národní muzeum Rijksmuseum v Amsterdamu více než 200 děl, která byla shledána za závadná. Nové názvy už nebudou pobuřovat návštěvníky z řad menšin. Hlava černocha je nyní Hlavou muže, aby se náhodou nikdo z návštěvníků tmavé pleti necítil dotčen. Z obrazu Simona Marise z roku 1900 původně pojmenovaného Černošská dívka se tak stalo Děvče s vějířem. Černošský sluha byl přejmenován na Mladého sluhu a z Mohamedána se stal Muž s vousy. Zakázáno bylo rovněž pojmenování Eskymák, Indián nebo Hotentot, která byla nahrazena politicky korektním souslovím "původní obyvatel". Z liliputů se pro změnu museli stát "malí lidé". Tolik zpráva a další důkaz, že lidská blbost je nekonečná…


Nový web:

Facebook Twitter Google plus