Blog

Výběr nejlepších běžeckých bot

Dotaz: "Jak správně vybrat běžeckou obuv?"

Před pár týdny jsem spustil nový web, který má lidem poradit s výběrem běžeckých bot. Jedná se o mikrostránku zaměřenou na běžeckou diagnostiku, bez níž se volba té správné obuvi prostě neobejde. Je to podobné, jako když se rozhodujete, jestli je pro Vás užitečné pít více kávy, ovšem bez toho, abyste znali Váš skutečný krevní tlak. Pokud chcete mít jistotu, musíte si krevní tlak nejprve změřit. Stejně tak, pokud chcete mít záruku, že ta či ona běžecká bota je určena pro Vás, nezbude nic jiného než zajít do běžecké prodejny. Tam si nechat udělat diagnostiku došlapu, díky které zjistíte, zda je Váš typ došlapu – pronace, supinace nebo neutrální. S touto znalostí Vám již lehce odborník na prodejně poradí, který z modelů dané značky bude tou nejlepší volbou pro Vás.

Tvorba této běžecké stránky byla příjemnou a poučnou záležitostí. Figurantkou webu se stala moje pohledná manželka, která si celý proces diagnostiky a výběru běžecké boty jak se patří užila a z prodejny se jí skutečně nechtělo ven. Lze proto říci, že vyšetření došlapu spojené s výběrem obuvi je doslova zážitkem. Já sám jsem při tvorbě tohoto malého webu získal mnoho zkušeností z oblasti běhání, resp. znalosti běžeckých bot.

Abych web při rozjezdu zviditelnil, rozeslal jsem jeho adresu asi dvaceti známým, z nichž někteří v jeho přeposílání pokračovali dále. K mému překvapení měla tato běžecká mikrostránka nebývalý ohlas. Sešlo se mnoho pozitivní i negativní zpětné vazby. Jedna část reakcí byla zaměřena na vzhled webu a roli mé drahé manželky v něm, druhá se týkala celé problematiky výběru běžeckých bot. Schválně používám slovo „problematiky“, protože lidé si většinou stěžovali na výrobce běžeckých bot. Přesněji na kvalitu a životnost této obuvi.

Pro ilustraci uvádím několik zkrácených úryvků z korespondence:

Příležitostný maratonec a rychlochodec, 37 let: „Lidi z toho teď strašně nadělají, přitom je důležitý, aby ty boty vydržely cca 1500Km a to už dnes od většiny výrobců nevydrží. /…/ 1500Km je taková menší roční dávka rekreačního běžce. Takže když mi v obchodě řeknou, že tyhle boty mají vlastnosti běžecké boty, tedy že pořádně odpružují nárazy atd., jen do 500-600Km a uvalím za ně nějakou nesmyslnou čásku nad 2000Kč, tak je to teda docela drahej sport. /…/ Podotýkám, že maratonec, který se tomu věnuje na profi úrovni, alespoň v oblasti ČR uběhne za měsíc 400-800Km. To znamená, že by musel mít každej měsíc nové, a rekreant 3x do roka. /…/  Já mám jedině dobrou zkušenost s adidaskama, ty mi většinou vydržely hodně dlouho (jak podrážka, tak i textil). Všechno ostatní se brzy rozpadlo /…/ Dnes je to výroba-spotřeba.“

Rekreační běžec, 55 let: „/.../ nyní senior, ale dříve jsem běhal každý den nejméně 10 km. Do tří měsíců se mi všechny boty rozpadly. /…/ Napadá mě, a co běhání bez bot (?)“

Malířka, 24 let: „/.../ podle knižního bestselleru "Zrozeni k běhu" je nejbezpečnější běhat v teniskách, jako naši dědečkové, protože díky přímému dopadu chodidla na tvrdou podložku se přirozeně formuje klenba a nedochází k tolika úrazům.“

Příležitostný maratonec a rychlochodec, 37 let: „/.../ názor běhat v tvrdých teniskách nebo bosky podle knížky "Born to run", je v našich končinách nemyslitelné. To lze ve volné přírodě, u lidí zvyklých tak odmala. Když jsem startoval v 90. letech ve Světovém poháru, byl tam tým z Filipín a ti šli bosky. Asi proto, že na boty odmalička neměli peníze. I Abebe Bikila se postupem času obul a běhal v adidaskách. Nikdy to tedy nebylo naopak, že by nějaký evropan zvyklý odmala na boty začal ve třiceti naboso. U nás ve střední Evropě, máme hodně asfaltových cest a taky hodně betonu (ten je nejhorší), takže něco na tlumení těch dopadů být musí. Jinak se to při větší kilometráži zaručeně projeví. Jak dopadli ti, kteří běhali v neodpružených botách se můžeme podívat u maratónců 40.-60. let Zátopek (vymlácené nohy a klouby), Ivan Ullsperger - Zátopkův nástupce, kterého zavařili a odpadl atd.. Zkrátka většina těchto maratónců, chodců a dálkoplazů chodila tehdy v takových tvrdých polobotkách a rozhodně to tedy žádná výhra nebyla. /.../ Odpružovaný extrém taky nikam nevede a má vliv na kvalitu bot, čím je něco složitější, tím spíš se to pokazí.“

Byl jsem lehce zaskočen mírou této negativní odezvy. Já sám jsem zapálený cyklista, nikoli aktivní běžec, takže se v běžeckých botách vyznám pouze částečně. Moje manželka, která však běhá velmi zřídka, má z prodejny Triexpert několik měsíců běžecké boty Mizuno a je s nimi velmi spokojena. Jediná věc, o kterou se mohu opřít při hodnocení kvality sportovní obuvi, je moje zhruba desetiletá kariéra basketbalového hráče v lokální lize. Během ní jsem vystřídal řadu modelů Nike a Adidas – a světe div se, vítězem tohoto duelu značek se u mě stal jednoznačně Adidas. Nejdražší boty, které jsem si kdy vůbec koupil, byly Nike s otevřeným vzduchovým tlumením na celé patě. A tyto boty vydržely pouhou jednu sezónu!

Jednalo se o model „Air MAX CW“ (zde obrázek), který byl přitom vlajkovou lodí značky Nike a stál mě rovných 4.690 Kč (zde foto památeční účtenky). Podotýkám, že to bylo v roce 1996, tedy době, kdy jsem chodil na gymnázium a jen příležitostně si vydělával na brigádách (průměrná mzda byla v daném roce 9 825 Kč, což je pouhý dvojnásobek ceny těchto bot). Na tyto konkrétní boty jsem šetřil pár let, což je několikanásobně déle, než poté skutečně vydržely. S lítostí si až dnes uvědomuji, kolik se za ty peníze dalo pořídit knih, hudby nebo jiných zážitků.

Ale zpět ke kvalitě a trvanlivosti. Systém tlumení Nike vypadá velmi elegantně a poutavě, nicméně selský rozum na první pohled napovídá, že tento vzduchový polštář asi mnoho nevydrží. Jenže to mi bylo jako teenagerovi, silně ovlivněnému reklamou a sledováním hvězd NBA, zpočátku jedno. Až posléze jsem vystřízlivěl a začal při výběru sportovních bot více přemýšlet. Došlo mi ale především, že basketbalové boty (a s běžeckými to určitě nebude jinak) jsou prostě spotřebním zbožím. Na sportovních botách není co opravovat ani servisovat. Jsou jednoduše určeny nanejvýš na jednu sezónu a poté je třeba se s nimi rozloučit.

Chápu proto, že běžný český človíček odkojený Prestižkami, které za málo peněz dají skutečně hodně „muziky“, musí být s výdrží běžeckých bot nespokojen. Běhání je rovněž obecně považováno za levný sport. Kromě dobrých bot k němu totiž není téměř nic jiného zapotřebí. Koupit si však jedny nebo dokonce dvoje boty za několik tisíc korun během jednoho roku, to může být pro leckoho opravdu příliš tučné sousto.

Rozhodl jsem se proto na závěr mého článku dát dohromady několik dotazů a poprosit odborníky z Triexertu, jestli by na ně mohli reagovat. Snad tak bude vzniklá diskuze kolem běžeckých bot alespoň trochu orámována a čtenář si lépe udělá vlastní názor.

Největším trnem v oku je zdá se kvalita, resp. trvanlivost, běžeckých bot. Podle mého skromného názoru je to však boj s větnými mlýny. Kdyby totiž existovala dostatečně velká skupina běžců, kteří by ocenili boty s horšími parametry ale vyšší životností, určitě by jim nějaký výrobce vyšel vstříc. Realita je však zřejmě taková, že rozhodující zákazníci jsou movití sportovci v USA a na dalších velkých trzích, kteří prostě chtějí mít nové boty 2x do roka (jarní a podzimní kolekce) už jen proto, aby byli „in“. S tímto zjištěním zcela jistě pak operují vývojové týmy a designéři, kteří navrhují boty tak, aby byly co nejlehčí a nejpříjemnější ovšem za cenu kratší životnosti.

Mé dotazy tedy jsou:

(pro odpověď z prodejny Triexpert klikněte a zobrazí se PDF)

  1. Jaká je životnost běžeckých bot? Případně udávají různí výrobci rozdílné údaje (vydrží některá značka výrazně déle)?
  2. Je rozdíl mezi životností jednotlivých částí běžeckých bot (svršek, podešev, tlumící vrstva atd.) a co na ni má vliv (počasí, styl běhu, péče atd.)?
  3. Jak se řeší případná disproporce mezi udávanou životností a zárukou na zboží v případě reklamace běžeckých bot?
  4. Je pro běžného Čecha lepší nebo zdravější běhání na boso nebo s botami se systémem tlumení dopadu?

2014 / autor: Lukáš Berta

Facebook Twitter Google plus