o mně / blog / poezie / obrazy / životopis / weby / senát / kontakt
Blog
Dva zenové příběhy
Pro zamyšlení jsem vybral dva mé oblíbené zenové příběhy z knížky Moudrosti a příběhy Zenu od Marco Aldingera. Ke každému příběhu jsem si dovolil přidat můj komentář, byť tyto příběhy mohou působit i zcela přímočaře.
Strana 36: "Putovali spolu dva zenoví mniši Tansan a Ekido a dospěli k brodu. Na břehu stála překrásná mladá dívka v hedvábném kimonu. Očividné měla strach přejít přes řeku, protože ji vzedmuly silné deště. Ekido se rychle podíval jinam. Naproti tomu Tansan nezaváhal a beze slova vzal dívku do náruče a přenesl ji přes řeku. Na druhém břehu ji opatrně postavil a oba mniši pokračovali mlčky v cestě. Uplynula čtvrthodina, půlhodina, celá hodina. Tu Ekido vyhrkl: "Co to do tebe vjelo, Tansane! Porušil jsi několik mnišských pravidel naráz. Jak sis té hezké dívky vůbec mohl všímat, natožpak se jí dotknout a přenést ji přes řeku?" Tansan klidně opáčil: "Já jsem ji nechal u řeky. Ty ji ještě neseš?"
… to je krásný příběh o tom, jak pravá duchovní síla pramení ze schopnosti ovládat svoji vlastní mysl. Nejsou to žádná přikázání ani zákazy, které člověku přinesou pokojný život. Samozřejmě, pokud má někdo sklon třeba k pití a podrobí se zákazu navštěvovat bary, určitě dělá dobře a žije se mu proto asi lépe. Ale jen ten, kdo svoji mysl dokáže ovládat tak, že v ní neulpívá nic, co by přinášelo neklid a zármutek, jen ten je skutečně svobodný a zároveň spokojený. Takový člověk nelpí na tom, jestli žije v klášteře nebo na sídlišti, jestli chodí pěšky nebo jezdí v BMW, případně zda zastává vysoký úřad s poctami nebo je třeba čističem bot. Jen když naše mysl bytostně souzní s poznáním, že vše je pomíjivé, může být prosta všech pout a spokojena, protože na ničem nelpí.
Strana 129: "Jeden zvlášť horlivý novic se dnem i nocí cvičil v zazenu, snad ani nespal a jedl pramálo. Mistr si ho povolal k sobě a radil mu, aby omezil své usilování a bral větší ohled na své zdraví. "Ale já hledám vysvobození a nechci ztrácet čas," vysvětloval novic. "A odkud víš," zeptal se ho mistr, "že osvícení běží před tebou a ty musíš za ním utíkat? Třeba je za tebou, pospíchá za tebou, a jen tě při tvém tempu nedokáže dohonit."
… příběh jako udělaný pro dnešní uspěchanou dobu! Když si slovo osvícení nahradíme pro nás obyčejným štěstím, zůstává příběh stále stejně poutavý a pravdivý. Kolik lidí dnes pádí tryskem vstříc domnělému štěstí, které na ně v dáli dost možná ani nečeká? Jenže kdo má sílu vzepřít se bezhlavému tempu, když na něj čekají složenky ve schránce a výlohy plné lákavých věcí. Složenky asi člověk zaplatit musí, ale většina krásných věcí z výloh potřeba k životu není. Když člověk dobrovolně zpomalí a oželí, že se na něj proto bude většina lidí dívat skrz prsty, může mít často větší šanci najít skutečné štěstí (o osvícení raději ani nemluvě).
2013 / autor: Lukáš Berta
